Kdo je aktivní na Instagramu, jistě zaznamenal desetiletou výzvu, do které se zapojovali velmi známé, méně známe i prakticky neznámé osobnosti. A to jak ze světové, tak z české instagramové sféry. Jak jsem tak sledovala všechny ty změny a proměny, začalo mi vrtat hlavou, čím byl vlastně rok 2009 tak zvláštní, jací jsme byli a co jsme řešili? Co jsem dělala já?
Byla hospodářská krize, takže nám nebylo úplně moc do zpěvu.
Ale náladu nám tenkrát zvedla reklama na kostku cukru a Entropa Davida Černého, protože jsme získali předsednictví Rady EU. To, že Topolánkova vláda v průběhu předsednictví padla a byli jsme celé Evropě pro smích, je už věc vedlejší. Alespoň nám tady bylo teplo, protože většině Evropy na východ od nás Rusové zavřeli plyn. Prezidentem byl Václav Klaus. Možná by bylo dobré si vzpomenout na všechny jeho průšvihy a trapasy, protože nedávno jsme zachytila zprávu, že svoji další kandidaturu na post prezidenta zvažuje.
V témže roce začaly vysílat dvě nové televizní stanice a to TV Barrandov s neuvěřitelnou (v plném znění toho slova) Kateřinou Brožovou a také Disney Channel. Je na zvážení každého z vás, která ze stanic je věrohodnější. Já osobně víc fandím Mikimauzovi. V televizi byla také odhalena tajná identita bílého rytíře Top Gearu - Stiga, stejně jako jméno první československé Superstar - Martina Chodúra. Ani o jednom z nich jsem od té doby nic neslyšela. Možná měli zůstat déle v utajení.
Po ulicích jsme chodili v odrbaných širokých riflích, v mp3 přehrávačích vyhrávali Black Eyed Peas nebo Mandrage (Hledá se žena nebezpečná) a nesmím zapomenout na skupinu NightWork a jejich Globální oteplování. Tehdy byl gay skoro každý. Nebo to tak alespoň zpíval. Do kin jsme chodili oplakávat smrt Albuse Brubála (Harry Potter a princ dvojí krve) a zatočit s náckama (Hanebný pancharti). Oscara, ale nakonec urval snímek Smrt čeká všude.
Já jsem tehdy chodila do školy, spala na přednáškách z fyzikály a makala v mekáči. Kdybych tenkrát tušila, že brzy dorazí éra prdelatých módních ikon jako je Kim Kardashian nebo Nicky Minaj, těch hranolek bych tam asi snědla víc.
A jak jsme na tom teď? Posunuli jsme se někam? Jak v čem, že!
Jiří Čunek, který měl v roce 2009 velkou korupční kauzu, nehnije ve vězení, ale má teplé místečko v senátě, kam ho zapomnětliví voliči dosadili. A protože ta česká amnézie je opravdu zákeřná, pamatujete na Klausovu amnestii? A jak jsme byli všichni naštvaní? Tak kdyby si to náhodou Vašík s tím prezidentováním nerozmyslel... Tak jenom připomínám.
Finančně se asi máme líp. Hospodářský růst a tak. Máslo sice stojí 50 Korun, místo 22 (kilo másla asi za 90 Kč, podle ČSÚ), ale zase na druhou stranu firmy nabírají, platy se zvyšují a lidi utrácejí. Takže asi se špatně nemáme. I když Češi budou brblat pořád. A i kdyby všechno bylo v cajku, tak aspoň to počasí bude stát za ho...uby.
Co se týče prezidenta, jsem v rozpacích tehdy i teď, ale aspoň v tom nejsme sami. Přechod v USA od Obamy k Trumpovi taky není přijat vyloženě s nadšením. A pokud se ve zprávách neřeší Trumpovy vlasy a/nebo xenofobie, tak je tu celá řada dalších evropských eskapád (brexit, žluté vesty), takže nejsme světu pro smích tolik, jako tehdy. I když se pan Babiš docela snaží.
Instagram postupně střídá Facebook, takže už nevypisujeme na zeď, co jsme snídali a jestli máme raději čaj s cukrem nebo medem, ale rovnou to prostě vyfotíme. A hned je všechno online, protože všude je wifi a data jsou za babku, (i když je prý máme nejdražší v EU).
V hudbě se toho zase tolik nezměnilo. Gaga válela v roce 2009 a válí i teď a možná se dovalí i na Oscara. A ve filmu je to taky pořád stejný: V roce 2009 šel celý národ do kina na Avatara, letos zase kdo neviděl Bohemian Rhapsody, jako by nežil. Jsem zvědavá, jaký trhák zvedne ze židle seniory za další dekádu.
V roce 2009 nás taky nenávratně opustily dvě osobnosti, které znal každý. Byli to Patrick Swayze a Michael Jackson. Patricka jsme milovali všichni, protože nenechal sedět Bejby v koutě. A přiznejme si, Michaela jsme taky milovali všichni. I třeba jen kvůli jediné písničce. Naopak letos spoustu významných osobností přibude. Ze všech stran slyším zprávy o nastávajících rodinných přírůstcích, a to by v tom byl čert, aby se z některého z nich nevyklubala nějaká česká celebrita.
O čem se mluví poslední dobou (a já jsem za to ráda), tak o sebelásce, o sebe-vědomí, o nádherných odlišnostech, které nás činí nikoliv špatnými, ale jedinečnými (například modelka Winnie Harlow má teď obrovský úspěch a můžeme ji vidět na světových molech i ve videoklipech). Narážím tady na projekt #zanormalniholky, který funguje už dva roky a otevírá lidem oči i srdce. Určitě ho sledujte.
Co bych řekla závěrem?
Abyste se měli hezky, protože za deset let tady všichni být nemusíme. Abyste neřešili kraviny a zaměřili se na podstatný věci, bude se vám žít líp (i když chápu, že to není občas úplně jednoduchý). A taky abyste byli k sobě navzájem slušní, protože pak nám spolu bude dobře.
Jak vnímáte poslední desetiletí vy? Máte nějaké vzpomínky, o které byste se se mnou rádi podělili?
Děkuji za přečtení a těším se na vaše reakce.
PaPi
Ještě přikládám dvě fotečky z té doby :-)
