Listopadová četba je zase převážně knihovnická. Co se využívání knihovny týče, jsem s výkonem a zásobeností naší knihovny poměrně spokojena. Bohužel jsem si ale zanadávala, když jsem čekala na další díl série Naslouchače, který jsem měla s předstihem zarezervovaný a jen čekala na to, až ho předchozí čtenář vrátí. Vrátil ji. Se 14-ti denním zpožděním! A asi chápete tu nutnost se dozvědět, jak bude kniha pokračovat, že.
Takže prosím pěkně, neprodlužujte knihomolům utrpení a vracejte knížky včas.
A teď se podíváme, co jsem si za listopad přečetla.
Matthew Dicks - Paměti imaginárního kamaráda (316 stran)
Budo je neobyčejný imaginární kamarád. Max si ho vymyslel nadmíru reálně. Nechybí mu uši, ani obočí, umí procházet dveřmi (i těmi zavřenými) a hlavně, je neobyčejně starý. Celých pět let. Je tedy starší než většina imaginárních kamarádů. Max totiž také není obyčejný. Žije si ve svém světě, uzavřen do sebe. Nemá rád změny, dotyky, nerad s někým mluví. Kromě Buda. A Budovu jedinou starostí je, aby na něj Max nepřestal věřit. Aby nezmizel.
Velice zajímavý příběh a zároveň pohled do života lehce autistického chlapce. První část knihy je věnovaná vztahu, jaký mezi sebou mají Budo s Maxem. Druhá se pak stává lehce akčnější. Maxe totiž někdo unese. Budo tak bude stát před nelehkým rozhodnutím, jestli zachránit Maxe a dát všanc svoji existenci, nebo s ním být už napořád.
U Paměti oceňuji námět i úhel pohledu. Líbil se mi dynamický děj a že se hlavní hrdinové vyvíjejí. Přesto to u mě byl lehký nadprůměr. Nezačetla jsem se, ani si z toho nesedla na zadek. Ale příběh ve mně asi ještě chvíli přetrvá...
Tuto knihu jsem měla poměrně dlouho ve svém wish listu. Nakonec jsem ráda, že jsem si ji půjčila z knihovny, protože přestože je pozoruhodná, nepotřebuji ji nutně mít v knihovně a kdo ví, jestli se k ní vůbec kdy vrátím.
Amie Kaufman, Jay Kristoff - Illuminae (608 stran)
1. kniha v sérii Akta Illuminae
Je rok 2575. Kady zrovna dala svému příteli Ezrovi kopačky. Sedí ve své třídě, na planetě Kerenza, která je jenom kusem šutru, obalený ledem, někde na konci galaxie. V ten samý den se velká korporátní společnost BeiTech rozhodne tuto planetku kvůli nelegální těžbě Hermínia napadnout. Kady a Ezra si musí vzájemně dopomoci k evakuaci do únikové flotily, tvořené loděmi Alexandr-78V, Hypatia a Koperník. Spolu s ostatními přeživšími se flotila snaží dostat na vesmírnou stanici Heimdall, což je několik měsíců cesty. Loď Alexandr-78V je poškozená a nepřátelský BeiTech se je snaží dostihnout a zlikvidovat.
Takhle nějak začíná příběh prvního dílu v sérii Akta Illuminae.
Celá kniha je jedinečná hlavně ve své formě. Jde vlastně o dokumenty, emaily, chatové komunikace, mapky, memoranda, hlášení, ... Celý děj se zkrátka dozvídáme z těchto chronologicky seřazených dokumentů. A to je něco, s čím jsem se ještě nesetkala. Díky této vymazlené typografii stojí za to si vzít knihu alespoň do ruky a prolistovat jí.
Co se týče děje, je to takové Scifi - Young adult (kde bych ocenila více toho adult), říznuté Resident Evil. Děj měl spád, byl akční, stále se něco dělo. Byla jsem napjatá a občas maličko podváděla, a listovala dopředu. Celkově tedy mohu příznivcům tohoto lehkého žánru knihu jedině doporučit.
Petra Stehlíková - Faja (438 stran)
2. kniha v sérii Naslouchač
popis 1. dílu Naslouchač v článku Dočteno říjen
Příběh Ilan a 25-ti strážců Duvalského pohoří pokračuje tam, kde první díl skončil. Ilan se snaží adaptovat na život v nížinách, zacházet s bílým sklenitem a být konečně pětadvacítce k něčemu dobrá. V Duvalském pohoří ale panují nepokoje a pětadvacítka se musí vrátit zpět za skáru. Starobylá sklenařská věta, jejíž smysl je prakticky zapomenut, se objevuje na zdech sklenařských ghet. A Ilan spolu s pětadvacítkou se snaží přijít nejen na to, kdo tyto vzkazy píše, ale také na jejich význam.
Jednoduchý charakter hlavní postavy i vypravěčského jazyka jsem už zmiňovala v předchozí recenzi. Ilan si dovoluje čím dál tím víc a stále beztrestně, což mi přijde vzhledem ke světu, který autorka vytvořila, vyloženě nereálné.
Přesto musím vypíchnout akci a děj, kterým se tento díl ubírá. Knihu jsem prakticky nebyla schopná odložit a protože jsem ji četla hlavně po nocích, dost jsem se i bála. Mnohé záhady a tajemství byly vysvětleny, ale další přibyly. Konec byl opět otevřený a opět ve čtenáři vyvolal hlad po dalším díle série, který bude mít bohužel zpoždění.
Série Naslouchač není jazykově vytříbená a neoplývá skvělými postavami, ale děj není předvídatelný, nejsou zde hluchá místa a čtenáře osud hrdinů opravdu chytne a nepustí.
Affinity Konar - Mischling (392 stran)
Perla a Staša jsou sestry a naprosto identická jednovaječná dvojčata. Píše se rok 1941 a děvčata jsou v transportu do Osvětimi. Obě sestry zaujmou obávaného anděla smrti, doktora Mengeleho, který je příjme do své lidské Zoo. Dívky jsou přeměřovány, porovnávány, vyšetřovány a podrobovány velkému množství testů a experimentů. Každá se snaží se svou situací vyrovnat po svém. Navazováním výhodných přátelství, fantazírováním, studiem anatomie, vlichocením do doktorovi přízně a plánováním krvelačné pomsty. Dívky se ale v těchto krutých podmínkách ale postupně odcizují až jednoho dne Perla zmizí.
Kniha je rozdělena na dvě části a kapitoly jsou střídavě vyprávěny z pohledu jedné ze sester. Perla, ta starší a nadanější, je realistická a přemýšlivá. Zabývá se fakty a reaguje na ně racionálně. Naopak Staša je snílek, oplývá bujnou fantazií a ve svým myšlenkách se často zatoulá. Její líčení je lyrické a více expresivní. Alespoň ze začátku knihy. Proto i kniha může být jazykově pro některé čtenáře složitá, nudná nebo nezajímavá.
První část knihy se zabývá životem dívek prakticky od početí, přes jejich dětství, transport do Osvětimi, až po počátky konce druhé světové války. Druhá část přímo navazuje na tu první. Líčí se zde strach nacistů před spravedlností, zbavování důkazů a vězňů, pochod smrti a celkově i tíživé situace, které vyvstanou po uzavření příměří.
Kniha jako taková se mi navzdory lyrickým pasážím četla velice dobře. Po naprosto jednoduchém Fajovi jsem chtěla závažnější téma a toto přání se mi vyplnilo vrchovatě. Dokonce jsem musela i knihu odkládat, abych děj náležitě zvládla zpracovat. Druhá část knihy pro mě byla možná trochu vleklejší a méně záživná, na druhou stranu nevím, co bych z děje vynechala. Takže jsem ráda, že jsem si to přečetla, jsem ráda, že knihu vlastním a můžu se k ní vrátit, ale rozhodně není pro každého.
Za zmínku ještě stojí, že Mischling je inspirovaný knihou Děti plamenů od novinářky Lucette Matakon Langnadoové a vdovy po jednom z pamětníků Sheily Cohn Deckelové. A některé postavy jsou inspirovány skutečnými lidmi, kteří se v rámci své doby a pozice snažili nenápadně zmírňovat utrpení.
To je za listopad vše.
A za chvilku budou Vánoce a možná i nějaký knižní dárek. Máte nějakou knihu, kterou byste si přáli pod stromeček?
Budu ráda, když mi dáte vědět. I třeba pro inspiraci, co si přečíst příště.
Mějte se krásně a užijte si pěkný předvánoční čas.
PaPi
