M. G. Leonard - Podivuhodný nosorožík (320 stran)
1. díl trilogie
Jednoho rána šel Bartoloměj Cuttle, tak jako obvykle, do práce v přírodovědném muzeu. Pozdravil se s hlídačem i sekretářkou, vzal si od ní kávu, zamkl se v depozitáři a zmizel. Noviny tvrdily, že Bartoloměj utekl nebo se zabil. Jeho syn Darkus tomu ale odmítal uvěřit. A protože policie přestala případ po krátké době řešit, rozjel pátrání po tatínkovi na vlastní pěst. V odhalování záhady mu kromě nových kamarádů a svérázného strýčka pomáhá i exotický nosorožík Baxter.
Knížka mě v knihovně zaujala barevnou obálkou. Ani jsem si nepřečetla pořádně anotaci a už jsem ji měla půjčenou.
Avšak příběh o chlapci, který záhy v dětství přišel o maminku a teď dokonce o tatínka, je mi možná trochu povědomí? A to, že má k ruce dva kamarády - chlapce a dívku je asi taky náhoda, že? A místo Hedviky je zde nosorožík Baxter. Kdybych řekla, že chybí už jen kouzla, nebyla by to úplně pravda, protože kouzla se v knize taky objevila, a to kouzla vědecká a genetická.
Příběh, který se mi ze začátku opravdu líbil (navzdory podobností s H.P.) se začal vyvíjet dost podivným a nepravděpodobným směrem. A začal být i dost přitažený za pačesy. Ale největší zlořád a zabíječ brouků Lukrécie Cutterová unikla do dalších dvou dílů a já si je s největší pravděpodobností přečtu. Nebo spíš Tobínkovi.
Děj prvního dílu je rozdělen do XX kapitol, které mají 10 až 15 stran. Každá kapitola je dozdobena obrázkem brouka a v ději se ještě sem tam nějaká ta malůvka objeví. Příběh byl pěkně napsaný a čtivý, ale děj jako takový mě příliš nenadchl. Zřejmě nejsem cílová skupina, kniha je doporučená čtenářům od osmi let. Já bych ale tuto hranici nadzvedla alespoň na 12, vzhledem k některým odborným entomologickým a genetickým výrazům.
Anne Jacobs - Panský dům a Panský dům a jeho dcery
1. a 2. díl trilogie
Na Panský dům jsem narazila, když jsem hledala něco, co by mohlo mít alespoň vzdálenou podobnost s romány mé oblíbené Jane Austenové. Doporučení znělo tak, že jde o velmi podařený příběh, který je přirovnávám k románům Jane Austenové a seriálu Panství Downtown, jen je zasazen do jiné doby a jiné země.
Hned na začátek Vás musím zklamat. Přirovnání k Jane Austenové je vzhledem k charakteristice postav a jazyku úplně pomýlené. A s Panství Downtown je určitá podobnost už v názvu, jde o panský dům a jeho obyvatele. Takže tak
Příběh začíná tím, že Marie, holčička ze sirotčince, příjme místo pomocnice v kuchyni v panském domě, který vlastní nikdo jiný než vážený ředitel Melzer. Jejím příchodem se v domácnosti uvede do pohybu velké množství událostí a my sledujeme, jednotlivé osudy všech obyvatel této vážené vily, jejich očima.
První díl je zasazen do předválečného období, plného korzetů, společenských klišé a bálů. Druhý pak navazuje událostmi první světové války a chaosu spojeném s hospodářskou a politickou krizí bezprostředně po ní.
Co se týče příběhu, je předvídatelný, jednoduchý, ale čtivý a potěší. Autorce se ale nepodařilo navodit tu správnou atmosféru minulých let. Myslím, že to bylo hlavně moderním jazykem a manýry, které si jednotliví členové domácnosti dovolovali, a při tom byly v jejich době naprosto nepřípustné. Celkově ve mě děj mnoho nezanechal.
Pokud se dostanu k třetímu dílu, přečtu si ho, ale stát na něj frontu určitě nebudu. Bylo to milé oddychové čtení, ale vracet se k němu nejspíš nebudu.
Siri Pettersen - trilogie Havraní kruhy
Ódinovo dítě (568 stran), Plíseň (456 stran), Síla (564 stran)
Na začátku bych chtěla zdůraznit, že jsem očekávala úplně něco jiného.
Ke knížce Síla jsem se dostala zcela náhodou, při mé procházce knihkupectvím. Zaujala mě moc pěkná obálka, na níž se skvěla informace, že jde o nejlepší norskou fantasy roku 2015. A ještě ji doporučoval knihkupce. Měla jsem tak trochu chuť se zchladit fantasy dějem, který je jistojistě zasazen do severské drsné přírody. Knížku jsem si vyhledala, zjistila, že je součástí trilogie a že je možné zakoupit ebook. Ještě ten večer jsem ji měla ve svém Kindlu a dala se do čtení.
První díl Ódinovo dítě je nejdelší a musím říci i nejlepší. Příběh mě zavedl do světa Ymsladie, který je prostoupen Silou. Hlavní postavou je 16-ti letá Hirka, která je pro všechny jiná hned na první pohled. Na rozdíl od ostatních obyvatel tohoto světa nemá ocas. A také neumí přimykat, což je schopnost, která je všem ostatním obyvatelům vlastní. Hirka se připravuje na Obřad, který je něco jako zkouškou dospělosti, a kde má tuto pro ni nedosažitelnou schopnost předvést.
Tak začíná tato třídílná série, plná neobvyklých přátel, havranů, Mrtvorozených, jiných světů a lásky. Zprvu mě dost vadil neúplný popis termínů jako je přimykání, Kolkagga a jiné, které jsem časem dostala do povědomí. Nicméně, to, co se zdálo být v prvním díle jako docela fajn fantasy s pěkným nápadem, se s každým dalším dílem stalo překombinovaným, leckde přitaženým za vlasy a občas dost neuměle vykonstruovaným YoungAdult románkem, s lehce otevřeným koncem, který v případě nouze zajistí autorce chleba a střechu nad hlavou. Přeci jen ty díly jsou tři, ne sedm.
Přesto, že jsem vztáhla ruku po románku pro teenagery, nelituji. Trilogie byla velmi čtivá a jazykově kvalitnější než leckterý mainstreemový román pro ženy (autorka si dokonce s pomocí lingvisty vymyslela nový jazyk). Opravdu mě zajímalo, kam osud Hirku a Rima zavede a čtečku jsem prakticky neodkládala. Moc se mi líbilo, že Hirka (na rozdíl od svých literárních kolegyň jako je Bella - Twilight nebo třeba Anastasia - 50 odstínů) není od začátku obyčejná a ví to o sobě, čili nečeká na spanilého prince, který by ji to řekl a zachránil. Hirka se o sebe dokázala postarat sama a dělala, co bylo třeba. Obrovským pozitivem je i to, že se charakteristika postav během příběhu mění. Nikdo není ani úžasně dobrý ani arci netvor a i hlavní postavy chybují, pochybují o sobě a dělají nešťastná rozhodnutí, kterých později litují.
Frances Hardinge - Strom lží (352 stran)
Faith je mladá, zvídavá a velice inteligentní dívka. A to nejsou na konci 19. století zrovna lichotivé vlastnosti mladé dámy. Faith se proto učí být tichá a neviditelná. Vše se ale změní přestěhováním rodiny z rodného Kentu na ostrov Vane. Její otec, uznávaný přírodovědce reverend Suddernly se rozhodl poctít svojí přítomností místní geologický průzkum. Zároveň ale uniká z Anglie nepříjemnému skandálu, který ho prakticky zdiskreditoval. Jednou ho ale jeho dcera nalezne mrtvého a ačkoliv všechny okolnosti napovídají, že se jedná o sebevraždu, Faith je přesvědčená že byl obětí vraždy. Její podezření ale nedopadla na úrodnou půdu, protože jako mladá žena má pochybný úsudek ovlivněný nadměrnou četbou románů. Přesto to díky svému důvtipu a inteligenci natře celému ostrovu a dozví se podstatu tajemství a skandálu jejího otce.
Po knížce jsem sáhla v knihovně v oddělení fantasy úplně náhodou. Kdybych řekla, že mě zaujala obálka, lhala bych, protože ta se mi nelíbila vůbec. Nicméně reference na zadní straně slibovaly neuvěřitelný zážitek, který se pohybuje na hranici vědy a fantazie a já se rozhodla to s knížkou zkusit. A nelituji. Přesto, že se jedná opět o YoungAdult literaturu, jediné, co je tam young je jen věk hlavní postavy. Jinak nečekejte žádný románek.
Je to pěkný, vyspělý příběh, který je nepředvídatelný a originální. Vrah je poměrně dlouho schován za pletichy a machinace, a to, jak málo stačí, aby lidé uvěřili lži bylo tragikomické včetně důsledků jejich chování.
Takže jsem byla velice mile překvapená a můžu tuto knížku doporučit jako příjemnou, nenáročnou, přesto kvalitní četbu. Navíc jsem se dostala do staré Anglie a to já mám moc ráda.
Elisabeth Stroutová - Burgessovi chlapci (328 stran)
Elisabeth Stroutovou znám už dlouho. Je to americká spisovatelka a držitelka jedné z nejprestižnějších literárních cen světa. Její Pulitzerem oceněný román Olive Kitteridgeová jsem vytáhla z Levných knih, mrkla do něj a založila někam do knihovny, kde stále čeká na přečtení. Proč jsem v knihovně z regálu NOVINKY vytáhla zrovna toto, nemám zdání. Ale zřejmě jsem ten den měla šťastnou literární konstelaci hvězd, protože to byla velmi dobrá volba.
Jedná se o současný společenský román o třech sourozencích, kteří pocházejí z Maine. V dětství přišli Jim, Bob a Suzie kvůli nešťastné události o otce. Tato nehoda je všechny poznamenala, zejména Boba, na kterého ostatní sourozenci svalovali vinu. Jak léta ubíhala, Jim a Bob vystudovali práva a odešli do New Yorku, Suzie se vdala, porodila syna Zacha a zůstala v rodném městečku, které poskytlo útočiště několika tisícům uprchlíků ze Somálska. Všichni žili své úspěšné i méně úspěšné životy až na výjimky odděleně. Dohromady je pak opět dal průšvih Suzina syna Zacha, který vhodil do mešity při modlitbě zakrvacenou prasečí hlavu.
Abych pravdu řekla, nejde o žádné strhující bezdeché čtení. Příběh plyne a vy do něj na chvilku nahlédněte a pak ho zase opustíte. Po předchozích knihách s ne úplně náročnou tématikou, to ale byla příjemná změna, na kterou jsem měla náladu. Autorku bych asi přirovnala k Irvingovi - jde o skvělý román, na který musíte mi tak nějak chuť, jinak se budete do čtení nutit a nudit.
Charlie Jane Anders - Všichni ptáci na nebi (423 stran)
Kniha s nádhernou obálkou (ostatně od nakladatelství Host bych nic menšího nečekala), bohužel s dost podprůměrným dějem. Ale můžu si za to sama. Anotace pro mě nebyla lákavá a už jsem strkala knížku zpátky do regálu, když mi padl zrak na doporučení Michaela Chabona (což je autor Báječné dobrodružství Kavaliera a Claye, což je jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla), který ji vychválil do nebes a tak jsem to s ní zkusila.
Patricie Delfineová má ráda les, mluví se zvířaty a je čarodějka. Laurence Armsteada je nejmladší geek, který zvládl sestavit dvouvteřinový stroj času. Potkají se na střední škole, která je pro ně peklem. Spolužáci je šikanují, rodiče je nesmyslně trestají, ale z nich se stanou velmi dobří přátelé. Pak ale nastane čas se rozdělit. Patricie odchází do Eltisleyského labyrintu vyškolit se v dovednostech čar a kouzel a Laurenc na MIT. Po čase se oba opět sejdou v San Franciscu. Zemi v tu dobu postihuje jedna ničivá katastrofa za druhou, Patricia se snaží lidem pomáhat a léčit je, Laurenc pracuje na antigravitačním vynálezu, který by otevřel bránu do vesmíru.
Jak to tak po sobě čtu, kroutím nad tím dějem hlavou. Všichni ptáci na nebi je přes chytlavý název dost podprůměrná fantasy YoungAdult literatura. Přesto přese všechno bych takovýto chatrný děj skousla nebýt toho absurdního konce a poznámky autorky v poděkování na konci knížky. Knížka se mi nelíbila a Charlie Jane Anders k sobě zvát nebudu.
A to je z prázdninového #dočteno vše.
Mějte krásnou neděli a klidně mi napište, co jste četli, čtete a co byste mi dál doporučili.
Krásnou neděli všem.
PaPi
