S příkrmy nám to jde už docela dobře. Za těch vlastně 5 měsíců si Tobínek už na pevnou stravu docela zvykl. Zahučí do něj i čtvrt kilová porce, pokud mu chutná. Máme zavedený jogurt, což je parádní svačinka třeba někde na cestách, a taky některé luštěniny. S čím jsme se ale dlouho potýkali, byly kousky v jídle a jídlo do ručičky obecně.
S malými kousky jsem začala po 6. měsíci. Jak je ostatně doporučováno. Nakoupila jsem kukuřičné křupky, které sice nedrobí, ale nalepí se naprosto na cokoliv a všude, a začala převařenou zeleninku rozmačkávat vidličkou namísto ládování foodprocesoru. Výsledkem bylo, že se mi Tobínek dávil, porce jídla plival všude možně (naučil se to plivat i pokoutně, když si myslel, že se nedívám) a i ten jeho oblíbený banán jsem mu zkazila. Nakonec celé mé úsilí dopadlo tak, že jsem vytáhla ze skříně tyčový mixer, trošku se s ním v misce prohnala a byl pokoj. Myslela jsem si, že jsem začala moc hrr. Tak jsem jídlo nerozmačkávala, ale třeba strouhala na jemném struhadle. Dalo to docela práci. Všude nádobí a bordel, ale co bych pro něj neudělala, že. Nicméně jakmile Tobínek ucítil molekulu dokonale nerozmixovaného sousta, zabejčil se a bylo po papání.
Nevím, jestli jsem prostě nějak ustrnula, nebo jsem začala být psychicky odolnější... Ale neřešila jsem to. Opravdu. A to mě ani neznorvózňoval fakt, že kamarádky se svými dětmi úspěšně praktikují BLW metodu (Baby Led Weaning - Jídlo do tlapky). Nebo že neteřinka Nelinka najednou začala odmítat lžičku. Tobínek je prostě pohodlnější v ledasčem, tak asi i v tomto.
Nakonec kousky vzal na milost zlomově ze dne na den a přišla jsem na to docela náhodou.
Koupila jsem mu skleničku s boloňskými špagety. Takovou tu velkou - čtvrtkilovou. Na obale je sice věk určení 12 měsíců, ale po přečtení složení jsem zhodnotila, že máme všechny složky potravy úspěšně zavedené. Teda kromě těch kousků. Odebrala jsem mu asi půl skleničky do misky a jídlo ohřála. Trochu pohonila tyčovým mixerem a začala krmit. Do Tobínka to padalo jako kdyby nejedl týden a brzy jsem měla misku prázdnou a potřebovala ji rychle doplnit. Tobínek měl pořád hlad a začal mě svým řevem dost popohánět. Tak jsem vzala zbytek skleničky, potočila ji v mikrovlnce, promíchala a rovnou mu ji bez mixování dala. A hele.... Najednou mu kousky nevadily... A od té doby mu je dávám a on si je bere. Tohle se stalo asi na konci osmého měsíce.
Nyní umí sníst i banán. Když mu ukrajuji sousta lžičkou i z ruky. To je ale pak všechno zamatlaný. Křupkama se láduje jak bezednej a umí si vzít třeba i kousek housky. Dnes jsem k obědu jedla salát - seděla jsem na zemi, a on ke mně pěkně přilezl a začal se mi v té misce hrabat a všechno ochutnávat. A kdybych to neměla pěkně slaňoučké, tak bych ho i nechala... A jak žebral o Kofilu, kterou jsem měla ke kávě....
Tím chci říct, že je to pravda, co se všude píše. Že každé dítě má svůj čas.
A možná tedy nastal i čas na BLW metodu i u nás. A už k tomu máme i správné podmínky. Tobínek se totiž konečně začal sám posazovat (hip hip hurá) a k našemu stolu přibyla dětská jídelní židlička. S podnosem a tak. Takže na ten podnos dostane mističku, do mističky třeba kousky ovoce a ať se v tom pěkně pohrabe. Budeme snídat spolu. Jako v té písni: Když muž se ženou snídáááááá.
Ano, vím, že to bude všude a budu ho asi muset dokrmit.
A ano, vím, že to nikdo za mě neuklidí.
Ale nějak se to musí naučit, ne? A čím dřív, tím lépe pro mě.
Krásné ráno. Hlásím, jak dopadlo dnešní stravování v židličce.
Tobínek něco hodil na sebe, něco na zem, něco do bryndáku. Pak si vzal do každé ruky jednu křupku a otvíral pusinku, abych mu do ni dávala kousky manga. Ty papal pěkně. Hrušku, ač byla měkká, moc na milost nevzal. To bodýčko, co má na sobě budu asi muset vyhodit, pak vygruntovat celou kuchyni, ale jinak dobrý. Jako opravdu. Já seděla u stolu (ne na zemi), pila svůj ranní šálek kávy (bez obavy, že by mi do něj vlezl), bez mrknutí oka přecházela ten bordel, který kolem sebe dělá (další přínos mateřství) a vkládala mu kousky ovoce do úst tak opatrně, jako kdyby byl nenažraná piraňa (to těch jeho 6 zubů).
A tak to budeme zkoušet dál. Dokud se to nenaučí. A nebo dokud se já z toho nezblázním. Uvidíme, co bude dřív.
A mám dotaz na zkušené maminky. Jak to máte s pitím?
Zatím se mějte pěkně.
PaPi
