Konečně nastala ta chvíle, kdy jsme byli všichni zdraví, měli jsme dobrou náladu, volný čas a to počasí taky vyšlo. S Tobínkem jsme si udělali dlouho slibovaný výlet za tetou a sestřenkou do Prahy.
Protože jsme jeli sami bez tatínka, využili jsme služeb společnosti RegioJet a objednali si dvě místa v kupé pro rodiny s dětmi. Tobínek měl jízdu zdarma a vlastní sedačku, což se může zdát jako zbytečnost, ale pro mě bylo pohodlné ho na chvíli položit vedle sebe a obklopit hračkami.
Co se týče přepravy kočárku, my jsme ho nebrali, ale možné to je. Dovolala jsem se na info linku žlutých vlaků a bylo mi potvrzeno, že kočárek je možné přepravit. Do vlaku, ho ale musíte dostat svépomocí (jasně, stevard Vám s ním pomůže, ale nějaký výtah nebo plošinu, která by Vás vytáhla s kočárkem nahoru, zajistí jen s velkými obtížemi a snad jen pro invalidní vozíky). Pokud kočárek není skladný, je vhodné ho nechat na tzv. přístavku, který se nachází na začátku nebo na konci vlaku. Tomu je dobré adekvátně zvolit místo k sezení, abyste nemuseli ke kočárku běžet přes dva vagóny, ale měli ho alespoň na dohled. To jsou informace spíš pro Vás.
My jsme vyrazili s nosítkem. Jak to vypadá v kupé pro rodinu s dětmi jsem dávala na Instastories: Je to barevný prostor o rozloze dvou kupé. Je v něm 6 sedaček, jedna televize a naproti ní gaučík. Přestože bylo kupé plně obsazeno, Tobínek v něm byl jediné dítě.
Ještě bych se s Vámi chtěla podělit o jednu dobrou informaci: Asi Vás napadne, že malé dítě může jezdit Pražskou hromadnou dopravou zdarma. Pokud si ale vyšetříte 5 minut a máte po ruce průkazovou fotku drobečka, stavte se na Infocentru dopravního podniku. Vystavili mi tam na Tobínka speciální průkazku, se kterou bude jezdit po Praze zdarma nejen on, ale i jeho doprovod (jakýkoliv). Zřízení průkazky stojí 20 Kč, což se Vám vrátí během jedné cesty metrem.
Tak, informační blok máme za sebou, můžeme přejít k zážitkům.
Jak jsem psala výše, do Prahy jsme jeli za tetou na návštěvu. Cesta vlakem proběhla v poklidu. Tobínek prakticky ani nepípl, pořád se koukal kolem sebe a pak z okna, to se mu líbilo. Nakonec před Běchovicemi usnul a příjezd do metropole zaspal. Ségra s Nelinkou nám přišli k nádraží naproti. Zařídili jsme Tobínkovi tramvajenku a protože se mi najednou chtělo strašně čůrat, letěli jsme na Národní třídu do obchoďáku Quadrio. Tam (kromě záchodů a obstojného přebalováku) májí mimo jiné i prodejničku tanvaldského Pekařství Jan Mašek s úctyhodným sortimentem bezlepkových výrobků za normální ceny.
Takže jsme nakoupili svačinu a vyrazili na Pankrác, kde ségra bydlí, abychom nakrmili sebe a naši divou zvěř.
Jen co proběhlo všemožné krmení papání, kojení a jedení, odfrkli jsme si a když se přiblížil poobědový spánek, vyrazili na procházku. Tobínek si půjčil od Nelinky sporťák (poprvé jel po směru jízdy) a vydali jsme se směrem na Kavčí Hory do podnikové prodejny České televize a odtud na Vyšehrad.
Tam jsme se pokochali nádhernou Prahou, občerstvili a vyrazili zpátky na Pankrác na svačinu, a pak už metrem na vlak a domů.
Cesta zpátky už byla trochu náročnější. Jeli jsme v obyčejném kupé a Tobínek byl ze všech zážitků velmi unavený a poplakával. Nakonec jsme to zvládli, vzala jsem si ho do nosítka, postavila se s ním do uličky, aby mohl koukat z okna a zpívala mu. Za Kolínem usnul.
Do Prahy jsme jeli opravdu jen na skok, ale užili jsme si to. Taky jsem Potřebovala vědět, jak cestu zvládneme. Přeci jen to bylo vlakem a metrem pro Tobínka poprvé. A zvládli jsme to parádně, takže brzy zase někam vyrazíme.
Užijte si sluníčka.
PaPi.
