Ještě v předminulém století zvládli vesničané deset dětí a ještě hospodářství k tomu. Bez jednorázových plen, bez zavařených příkrmů, bez kuchyňských robotů, myček, praček a dalších vymožeností. Jak je to možné? Důvodů je pochopitelně více, za nejdůležitější společný jmenovatel většiny problému dnešních rodičů však považuji perfekcionismus. Snažíme se být skvělými rodiči, nic nezanedbat.
Takto uvádí čtenáře do své knihy Uvolněné rodičovství maminka, bioložka a klinická psycholožka Jana Koucká.
(...) Na první pohled se může zdát, že sebeobětující rodiče jsou úžasní: vše přeci dělají pro své děti! Jenže dětem to neprospívá. Ve snaze své potomky maximálně rozvíjet nám skutečné věci utíkají mezi prsty. Chci říct, že tím nejdůležitějším, co se u dětí do nějakých deseti let tvoří je jejich osobnost. (...)
(...) Až do puberty hrajeme zejména o to, aby z našich dětí vyrostli stabilní, pohodoví, citliví a zodpovědní lidé s rozvinutými vztahy a vazbami. To je nenaučí ve školce ani škole, v žádném kurzu, na žádném tréninku, žádní odborníci. (...)
(...) Podstatný je náš vzor a vztah, který s dětmi máme. Vše, co se děje jen tak mimochodem. Děti bedlivě vnímají, co je pro nás důležité, jak řešíme problémy, co, koho a jak máme rádi. A proto je třeba, abychom s nimi docela obyčejně byli. (...)
Je Vám takovéto smýšlení blízké? Mě rozhodně oslovilo.
A takových mouder najdete v této poměrně útlé knížečce nespočet. Jsou seřazeny do pěti tématických bloků, ve kterých se mimo jiné řeší, odkud se ta naše touha po dokonalosti bere, jestli trestat a jak (a naopak jestli chválit a jak), jak si nepřipadat v rodině jako služka, láska mezi sourozenci....
Vše je doprovázené příběhy z praxe, vlastními zkušenostmi autorky a poznatky z další literatury, která je patřičně ozdrojovaná a uvedená buď v poznámce pod čarou, nebo v seznamu literatury na konci. Celá kniha je velice čtivá a opravdu zajímavá. V hodně věcech jsem se viděla, některé jsem znala a připomněla si je, jinde jsem objevila Ameriku.
Velmi mě zaujala kapitola jak řešit negativní emoce. Takové to, když dítě pláče, nebo se vzteká a já tak trochu ztrácím půdu pod nohama. Dozvěděla jsem se, že jde o začarovaný kruh.... Když je v nepohodě jeden, přejde to na druhého a naopak. V takovém případě je nejlepší miminko někomu předat nebo ho zajistit na bezpečném místě (třeba v postýlce) a jít se trochu uklidnit. Nejlepší je ale do tohoto kruhu vůbec nevstupovat - cítit lítost (s bolavým bříškem, zoubkem, kolínkem), ale nevciťovat se a nenavalovat to na sebe.
Také pro mě bylo velmi osvobozující zjištění, že se nemusím věnovat Tobínkovi na milion procent. Celý den mu číst, dělat paci paci a stavět věže z kostek, abych večer, jen co zalehne honila resty v domácnosti. Jak jsem psala výše, dříve té práce doma bylo více, stejně jako dětí a nějak se to zvládalo. Takže když potřebuji něco udělat, přizvu Tobínka k tomu, jsem mu k dispozici, když mě potřebuje, ale už zvládnu třeba umýt koupelnu, kuchyň i něco málo vyžehlit a on si mezitím hrká s hračkami a pozoruje mě. Necítím se u toho jako nejhorší máma na světě (s telefonem a počítačem to mám jinak). Navíc Tobínek jak bude postupně větší, začne mi pomáhat a budeme trávit čas spolu.
A o čem tedy koncept uvolněného rodičovství je?
Vlastně o tom se uvolnit a prostě s dětmi být. A taky být sama sebou, protože, jak autorka píše, maminka je emoční jádro rodiny a pokud jsme nespokojené nebo nedoceněné, nešťastné nebo vyhořelé, hýbe to celou rodinou. A to je fakt.
(...) Uvolněné rodičovství reaguje na dnešní rodiče; na mámy a táty, kteří jsou velmi aktivní, ale také velmi unavení. Výsledek urputné snahy rodičů dětem nesvědčí. Uvolněme se. Staneme se tak šťastnějšími rodiči šťastnějších dětí. (...)
Jsem ráda, že jsem se ke knížce dostala. Doporučuji ji všem rodičům i budoucím rodičům, fakt je super a stojí za přečtení. Bylo v ní tolik mouder, poznámek, tipů a příběhů, že si ji brzy přečtu ještě jednou, protože to se za jedno přečtení vstřebat ani nedá. A i když v některých věcech, nesouhlasím třeba na sto procent, nebo bych něco řešila třeba jinak, jde o velkou inspiraci v tom, jaký rodič být a jak své děti vychovávat.
Všechny citace uvedené v článku jsou z knihy Pavla Koucká: Uvolněné rodičovství (Portál, 2017). Pokud Vás tento koncept zaujal a koupi knížky zvažujete, doporučuji navštívit stránky autorky (http://www.skupinyprorodice.cz/), kde najdete další informace a texty o této problematice.
Mějte se pěkně.
PaPi
