Jak se Tobínkovi překulil šestý měsíc, zavedla jsem mu třetí příkrm - odpolední svačinu. Podle všech manuálů a příruček, které jsem vlastnila, se mělo jednat o ovocný nebo ovocno - obilný příkrm. V té době se mu porce ustálila asi na 100 až 130 gramech, takže mi bylo jasné, že ovocnou skleničku celou nedá a vycucávací kapsičky jsem mu tehdy nekupovala, protože ještě zápolil s technikou lžičky.
Nakoupila jsem tedy Hami 100% ovoce. Jsou to kalíšky balené po 4 x 100g s různými příchutěmi. Kupovala jsem je už dříve a doslazovala jimi kaše, když jsem neměla po ruce kvalitnější čerstvé ovoce, což jsem kromě banánu většinou neměla. Tobínek mi nejméně plival švestku s hruškou, ale dalšími příchutěmi rozhodně nepohrdl, i když je plival o trochu víc. Snědl asi polovinu kelímku (mám výborný grif, kdy cokoliv vyplivne, lžičkou zase chytím a vsunu mu zpátky do papuly), druhou polovinou jsem doslazovala tu večerní kaši.
A tak byly zavedeny ovocné svačiny. A pak byly zase také zrušeny. Protože mi mohly prasknout prsa.
Vzdala jsem to asi po týdnu, kdy mi bylo jasné, že takhle to dál nejde a přešla na standardní snídaně - oběd - večeře, s tím, že dopoledne a odpoledne dostal k svačině mlíčko. K opuštění odpoledních svačin mě vedlo nejen moje vlastní pohodlí, ale i fakt, že Tobínek toho zatím moc nevypije. Sice jsem mu podávala vodu, čaj nebo naředěné ovocné šťávy poměrně často, ale tím si maximálně vypláchnul pusu. Začala jsem se bát o jeho příjem tekutin i z toho důvodu, že za celé odpoledne se vyčural jednou a někdy ani to ne. A pak svůj pitný režim doháněl v noci, samozřejmě. Takže takhle vím, že během dne vypije alespoň něco.
Pak jsem provedla ještě jednu změnu. Přesunula jsem večerní kaše na ráno.
Jak jsem psala minule, Tobínkovi kaše jedou. Já se mu teda nedivím. Já je mám taky ráda. Jáhlová kaše s kakaem máslem a medem je často mojí snídaní šampionů, ale to jsem odbočila, to nikoho asi nezajímá. Takže jak Tobínkovi ty kaše jedou, tak sní docela velkou porci. Rozhodně teda větší než předchozí dvě jídla, mluvím tady o 200 gramech a více. Kdyby mu ta porce vydržela v bříšku alespoň do půlnoci, neměla bych s tím vůbec žádný problém. On se ale zpravidla přihlásil o mlíčko v devět, pak o půl jedenácté a pak po jedné (standardně, co dvě hodiny) a mezi druhou a čtvrtou pak řval, že ho to bříško teda bolí a že mi to musí všechno říct. Večerní kaší jsem si spíš zavařila na další maléry a musela večeře odlehčit (zeleninka).
Teď když se mi mrňous trochu rozpapal, tak mu kaši večer někdy dám (ona je totiž docela rychle hotová) a obejde se to i bez břichabolu, ale už ji máme zavedenou jako snídaňovou záležitost.
Jakmile se nám trochu stabilizoval jídelníček (jako že si na to všechno Tobík trochu zvyknul), pustila jsem se do experimentů s přílohami. Ještě jsem nezvládla luštěniny (asi po těch všech prdících, kolikách a probrečených nocí ještě nemám odvahu). Ale rýže, těstoviny nebo kuskus se už do Tobínkova jídelníčku zařadily dávno a bez větších problémů. U příloh (a nejen u nich) jsem se hodně inspirovala předvařenými skleničkami. Hlavně co se týče jejich poměru. Ze začátku jsem dělala přílohu, maso a zeleninu asi ve stejném poměru a to mi Tobínek teda plival jako o život. Mnohem vetší úspěšnost na snědení je zastoupení zelenina - maso - příloha v poměru 2:1:1. To je potom bez problému.
Co se týče předvařených dětských příkrmů - ano kupuji je. Nechci se tady vymlouvat a omlouvat svojí lenost, ale zavádění příkrmů v zimě, kdy je dostupná jenom dýně, mrkev a batáta (z ovoce banán a jablko) není žádná hitparáda. Ano, regály jsou narvaný ovocem a zeleninou, která vypadá krásně, ale většinou jde o kousky vyhnané ve skleníku pomocí dusíkatých hnojiv. Vzpomeňte si na jahody v únoru. Nebo jak teď chutnají rajčata...
V tomhle mají dětské příkrmy mnohem přísnější normy než je kupované ovoce a zelenina a jde často i produkty z bio zemědělství. Takže pokud je z čeho vařit, tak uvařím a ráda. Ale kupovanému se nevyhýbám. Tobínek mi neupřednostňuje ani jedno nebo jsem si toho zatím nevšimla. Vyplivne mi porci pokud mu nechutná a je jedno jestli kupovanou nebo domácí. Tady bych jen upozornila, že většina maso-zeleninových příkrmů má dost mizerný procento masa a jak se odborníci v testech shodují, nepokrývá potřebu dítěte. Já kupuji maso zvlášť a ještě ho do příkrmu domíchám. Co se týče ovocných kapsiček, je to super záležitost, když jsme na cestě, návštěvě nebo když se neplánovaně někde zdržíme. A taky na plavání.
Poprvé jsme takovou kapsičku otevřeli na návštěvě u kamarádky, kde se Tobínek domáhal něčemu na zub. Na ten jeden co má. Podala jsem Tobínka Patrikovi, otevřela kapsičku a dala Tobínkovi k vycucání. Jendříve jsem mu trochu vymáčkla do pusinky. Tobínek jakmile zjistil, že je kapsička sladká, hned se na ni vrhnul, a svými ručičkami zmáčknul. Kapsička samozřejmě vystříkla. Pocintala Tobínka, mě, Patrika a dokonale vysmýčenou a dyzajnově vyladěnou, nově zrekonstruovanou domácnost kamarádky. Třešničkou na pomyslném dortu byl Tobínkův bobek na jejich sedačce. Nevím jak se tam dostal, i kdybyste mě zabili. Nicméně po tomto nevydařeném pokusu, na to Tobínek přišel a zbytek kapsičky vysál jak luxovač. A od té doby si bereme kapsičku všude tam, kde není možné Tobínka nakrmit klasicky.
Kapsičky kupujeme už hotové, ale dostala jsem i plnitelné (jeden z dárků k narození miminka, které jsme opravdu využili). Jsou od Papoo (dají se koupit třeba v DM), plnitelné spodem. Dají se mrazit, rozehřát v teplé lázni a mýt v myčce. Když dělám příkrmy, udělám jich pár do skleniček, ale i do těchto plnitelných kapsiček, a tak je mám při ruce. Jen si vzpomenout je vytáhnout z toho mrazáku. Jiná moje kamarádka však nedá dopustit na silikonové kapsičky plnitelné vrchem. Ty jsou větší a mají dokonce přídavnou lžičku, takže odpadnou stříkací nehody.
A největší novinkou ve stravování našeho batolete je jídlo do ručičky. To si ale nechám zase napříště.
Měli byste zájem o nějaké příkrmové typy a kombinace, které zkouším a u Tobínka se osvědčily?
Pokud ano, dejte vědět do komentáře nebo do zpráv a já něco sepíšu.
Mějte se pěkně.
PaPi
