Jak je ten únor krátký, tak jsem toho nepřečetla tolik, kolik bych chtěla. Já popravdě ani nenapsala tolik, kolik bych chtěla. Mám ale několik článků rozepsaných, takže doufám, že je brzy doplním, dopíšu a nafotím. Za únor jsem přečetla pouze jednu knížku, za to kvalitní a nahlas. Protože jsem ji četla pro sebe i pro Tobínka. Co mě naučil tučňák.
Tom Michell chtěl do Jižní Ameriky. Přestože politická situace byla nestabilní, inflace obrovská a všichni známí a přátelé ho odrazovali, rozhodl se vydat do Argentiny. Dostal se tam jako učitel angličtiny na jedné internátní škole poblíž Boenos Aires. Jeho učitelské místo mu dodalo zázemí, příjem a tři teplá jídla denně. Během prázdnin pak za uspořené peníze podnikal výlety po celém kontinentu. A při návratu z jedné z těchto výprav našel a zachránil tučňáka. Tak začíná knížka Co mě naučil tučňák.
Úsměvné historky s tučňákem v hlavní roli, jsou protkány nejen vyprávěním zážitků z cest po Jižní Americe, ale i popisy života místních obyvatel nebo třeba politické situace. Jednotlivé příběhy jsou tématicky rozděleny do 20-ti kapitol včetně Prologu a Epilogu, a doplněné roztomilými ilustracemi tučňáka Juana Salvada. Tyto kapitoly jsou však poměrně dlouhé a rozhodně je nedáte najednou během jednoho čtení před spaním. Knížka tím pádem není příliš vhodná pro velmi malé děti (dělali jsme z toho seriál), přesto je svým dějem tak zajímavá, že přijde vhod jak větším dětem, tak i předčítajícímu dospělému. A čte se krásně.
Tenhle příběh jsem opět vytáhla z Levných knih a opravdu stojí za přečtení. A pokud nemáte úplně čas, tak alespoň za poslech, protože je k dostání jako audioknížka od OneHotBook v podání Kryštofa Hádka.
Tak u knížek zase za měsíc.
