Nakousnout tohle téma je pro mě dost osobní a ožehavé stejně jako otázka mé váhy. Ať už v těhotenství, nebo v současnosti. Ale rozhodně to je něco, o čem se moc nemluví, a tak se do toho pustím já. Vlasy byly odjakživa mojí chloubou. Prošla jsem obdobím krátkých vlasů, dlouhých vlasů i revolučním obdobím různých barev nebo melírů. Ale většinu života mám vlasy dlouhé a přirozeně barevné (to jako, že jsem se s tou barvou narodila). Nosila jsem čelenky, sponky, drdoly, culíky, francouzské copy, rybí copy i donuty. Umím si vlasy pěkně vyfoukat, vyžehlit i nakulmovat.
Zkrátka, když jsem řešila poďobaný obličej, obvod stehen nebo velikost zadku, na vlasy jsem se prostě mohla spolehnout - vypadaly skvěle.
V těhotenství se z mé úctyhodné hřívy stala hříva doslova lví. Mé vlasy byly husté, hebké, lesklé a při pročesávání zůstávaly obvykle na hlavě. Na hlavě zůstávaly i po porodu. Užívala jsem si miminko a kštici jak z reklamy na Pantene. Věci se začaly měnit s nástupem Tobínkova třetího měsíce. Jemu se ze dne na den změnily spací návyky, mně ty vlasové.
Z mého hustého porostu začaly vlasy odpadávat neuvěřitelnou rychlostí. Pokaždé když fouknul vítr, opatrně jsem kontrolovala, jestli mi na hlavě ještě něco zbylo, nebo už jsem dočista plešatá. Utrpení pro mě bylo mytí vlasů a rozčesávání po něm. Když jsem pak opouštěla koupelnu, měla jsem v hrsti tolik vlasů, že to vypadalo, jako bych tam stříhala psa.
Volný culík se po dobu několika měsíců stál mým jediným účesem. I v noci. Tobínek se totiž rozhodnul tomu umírajícímu zbytku vlasů zasadit ránu z milosti a tahal mi za ně, kdykoliv měl sebemenší příležitost, nejraději však v noci při kojení.
Jistě se nabízí řešení ve formě vitamínů. Pokud ale kojíte, spoustu těchto vlasových doplňků zkrátka nemůžete užívat. A i kdybyste mohli, moc nefungují.
Na doporučení jsem si koupila Biosil PLUS a vitamín D, ale vnímala jsem to spíš jako placebo, protože po pravidelném užívání se mi můj chlupatý problém nelepšil. Pravdou je, že nezbývá nic jiného, než zatnout zuby (respektive vlasy) a vydržet to. Katastrofu zmírní šikovná kadeřnice, která účes především zkrátí a odlehčí, ale vlasy přestanou padat až já přestanu kojit.
To, že do té doby nebudu plešatá, mi asi nikdo nezaručí, přesto s překlenutím Tobínkova šestého měsíce problém možná trochu ustává.... No, určitě se nezhoršuje.
Fotky z nejhoršího vlasopadu nemám, protože se mi chtělo asi víc brečet než fotit, ale pár momentek jsem při včerejším česání a mytí páča pořídila.
Závěrem bych asi chtěla říct, že mi za těch pár (tisíc) vlasů Tobínek určitě stojí a taky, že když se to stalo mě, nemusí nutně znamenat, že to potká každou kojící maminku.
Pěkný zbytek týdne, jo a krásného Valentýna, pokud slavíte.
PaPi
