Po ukončení svátků a oslav nového roku začalo takové to mezidobí plné předsevzetí a s ním spojené odlehčení jídelníčku. Kromě toho, že v obchodech jsou podezřele prázdné regály s ovocem a zeleninou, je najednou dost přeplněno v bazénu, tělocvičně, jógovém studiu... Prostě kdekoliv, kde se dá provozovat nějaký sport. Proč? Do plavkové sezóny je sice ještě daleko, ale zato ta plesová už je v plném proudu.
Musím se přiznat, že tento stav dolehl i na mě.
Přeci jen, jsem pomalu půl roku po porodu, bojím se, že nemám nic na sebe (čti: do ničeho se nevejdu) a každoroční výroční ples, pořádaný Patrikovou firmou se nezadržitelně blíží. Minulé pondělí, když jsem z únavy spráskala, co jsem mohla (a svedla to na úplněk), jsem se po hodině jógy rozhodla, že si takhle to opravdu dál nejde a začala už od večeře jíst s rozumem.
Výsledkem bylo několik super věcí. Měla jsem překvapivě víc energie, i když Tobínek mě pořád budí v dvouhodinových intervalech s přesností atomových hodin. Zahojila se mi pleť, pustila jsem vodu a srovnalo se mi zažívání (a s tím mi viditelně splasklo břicho). Nepředstavujte si, že jsem za týden shodila 10 kilo, ale celkově jsem se prostě srovnala do takové míry, že jsem oblékla i šaty, které jsem měla na svém maturitním plesu. A byly mi i trochu volné.
To, že mám 6 měsíců po porodu lepší postavu než v devatenácti mi udělalo obrovskou radost. To asi chápete.
Takže róbu jsem měla. Dokonce byl výběr ze tří variant (sice nebyly úplně zánovní, ale co), zbývalo vyřešit jak to bude s Tobínkem. Je pravda, že jsem do poslední chvíle váhala, jestli na ples mám opravdu jít. Tobínka ukládáme okolo osmé hodiny a on se pak každé dvě hoďky budí. Dva dny před akcí se začal dokonce budit i častěji a nepomohla ani kašička s umělým mlíkem, která slibuje celonoční spánkový zázrak. Nakonec jsem se rozhodla, že teda půjdu (jinak bych Vám tady ostatně nic nepsala), mobilizovala babičku a začala s chystáním. Jak jinak než pod dohledem Tobínka.
Takže jsme se nastrojili, já si na youtube našla účes, namalovala jsem se a nakrmeného Tobínka jsem uložila s pohádkou do postýlky. Babičce jsem nachystala chlebíčky, převařenou vodu a ovladač a vyrazili jsme směr kulturní dům Dukla.
Musím říct, že ačkoliv šlo o poměrně velkou akci určenou pro široké spektrum lidí, všichni byli nádherní a slušelo jim to. Raut, který se podával, byl bohatý i na české poměry (někteří si byli přidat i třikrát), ceny v tombole byly pěkné a hodnotné, program zajímavý. Celým večerem nás prováděla Monika Absolonová, která i zazpívala. Byla moc milá. Úvodní slovo ředitele bylo krátké a výstižné.
Okolo deváté hodiny jsem se odtrhla od tataráku a grilované zeleniny, vyzvedla si ze šatny kabát a vyrazila domů otevřít mléčný bar. O půl desáté jsem opět byla před budovou a gratulovala si, že neparkuju jak idiot a spěchala zpátky do sálu, kde zrovna Absolonka zpívala titulní písničku z animáku Frozen. S Patrikem jsme si zatančili, zaplesali a musím říct, že jsem se úžasně bavila, i když jsem nepopíjela a večer zakončila v jedenáct, protože nastala další mléčná happy hour. Cenu z tomboly pro nás vyzvedl Patrikův kolega s tím, že je jen zástup, že my kojíme. Asi už měl trochu upito.
A to je asi vše. Všichni jsme to ve zdraví přežili.
Takže přeji spoustu zábavy a užijte si plesovou sezónu. A brzy bude taky Valentýna. Slavíte?
Krásný závěr týdne.
Jo a vyhráli jsme kávovar. Tak kdybyste ho třeba někdo chtěl, napište a domluvíme se.
