... Prvního půl roku.
Hračky jsou velký business. Jsou v reklamách během dětských pořadů, u kamarádů, ve školách a školkách, v obchodech. Zatím nemusím řešit módní hračkové vlny (jak já toužila po Tamagočim) a hračky pro Tobínka vybírám sama podle svého vkusu a vlastních kritérií. V prvé řadě by hračka neměla být jedovatá, měla by se dobře držet - čili lehká, dobře uchopitelná, měla by umět nějaký zvuk, ale ne takový, aby se z toho rodiče zbláznili. Pokud je hračka z udržitelných zdrojů a třeba i český výrobek, jedná se o bonus, díky kterému se cítím dobře.
Hraček máme docela plno. Některé jsem koupila já, většinu jsme jich dostaly. Některé hračky se u nás objevily i dvakrát nebo třikrát. K tomu si neodpustím poznámku: Pokud chcete nastávající mamince nebo právě narozenému miminku koupit nějakou hračku, zeptejte se, co by se jim asi tak hodilo. Jinak je dost velká pravděpodobnost, že se v jedné rodince sejdou tři textilní knížky, dva Obally, několikatery klíče a nekonečné množství medvídků, míčků a rozličných hrkátek. Obdarovaný má pak zavalený byt. Miminko si hraje stejně jen s některými a dotyčnému je pak líto přebytečné hračky vyhodit a blbý někomu darovat. Takže až uplyne jistý časový odstup, jdou hračky do nemocnice nebo na charitu. Nebo do kontejneru.
A teď jdeme na naši hračkovou hitparádu.
Když se Tobínek narodil, tak hodně spal a když nespal, tak koukal. Takže jsem koukala, aby bylo na co koukat. Měl kolem sebe v postýlce a kočárku plyšová zvířátka. Nejlepší hračky v té době byly ty k zavěšení jsou s takovým tím klipsem. Taková hračka se dá totiž připnout kamkoliv a ještě udělá službu. Já si takovou hračkou třeba připínala plínku přes korbičku kočárku, aby na Tobínka v létě nesvítilo sluníčko, taky se dá dobře připnout k držadlu u autosedačky. Hračka si visí, občas se kývne, a tak je na co koukat.
Když jsme si hráli s Tobínkem na lachtánky (pásli koníčky), vždy, když zvedl hlavičku, jsem za odměnu se něčím zahrkala (prý to miminka motivuje k lepším výkonům). Nejlepší byl hrkací slon od Oballu, se kterým se dalo krásně jezdit i do stran. Je to sice trochu těžší hračka, ale využíváme ji stále. Nejprve na hrkání, a teď když je Tobík velký, si ji krásně uchopí a patřičně oslintá. Od Oballu máme i kouličku. To byla vlastně první, hračka, kterou Tobínek udržel v ručičkách, jak byla lehká. Koulička se také dobře drží, je pěkně barevná a hezky se kouše, z čehož mají radost i rodiče. Je totiž skrz ni vidět a musím říct, je to docela vtipný pohled. Úplně nejvíc TOP hračka ale byl igelitový pytlík.
Ano, igelitový pytlík. Je lehký, šustí, dobře se drží a cumlá a hlavně Tobíka bavil a baví. Je velice skladný a když náhodou hračky zapomenete, takový pytlík se najde vlastně všude. Igelitový pytlík je super, ale pouze do té doby, než se objeví zuby. Protože pak se dá velice snadno prokousnout, ukousnout a spolknout.
V minulosti mi byl velmi doporučovaný muchláček (my máme od NUKu) jako nejvíc nejlepší hračka pro miminka. U Tobínka teda moc nezabodoval. Měli jsme dva. Jeden úspěšně ztratili na procházce a druhý pověsili na hrazdičku. Medvídek chudák působí trochu oběšeneckým dojmem, ale aspoň si ho Tobík konečně všiml a občas si ho pomuchlá.
Nejnovějším a velmi oblíbeným přírůstkem do rodinné hračkotéky je slon Alvín od Meiya&Alvin. Slon má hlavičku ze 100% přírodního kaučuku a jeho ušiska i chobot doslova vybízejí k požužlání. Sloník navíc při zmáčknutí píská. Díky tomu jsme zažili spoustu scén k popukání. Přála bych Vám vidět mě, jak vylítnu z gauče, když ho omylem přisednu. Alvín má kamarádku myšku Meiyu, která je oblíbená u neteřinky Nelinky, takže hračku můžu doporučit napříč pohlavím. Má spoustu atestů a je to i taková fajn dyzajnovka. S touhle hračkou prostě neuděláte krok vedle.
Vlastníme ještě jednu látkovou myšku TUDYDU (k dostání na fleru) s příjemnou rolničkou uvnitř. Je krásná, lehká, příjemná na dotek. Zase prostě trochu jiný materiál. Tobík se s ní rozhání, jak kdyby to byla vařečka nebo kouzelná hůlka. Ale na kousání je teď lepší slon.
Tobík už se pomalu začíná dostávat do fáze boření maminkou pracně vybudovaných věží z kostek. Prozatím používáme jen čtyři kostky. Ale za to se (opět) dají dobře uchopit i žmoulat, jsou lehké, plné obrázků, stabilní a pokud při pádu přistanou Tobínkovi na hlavě, rozhodně mu to neublíží. Boření věží je teď velmi oblíbená aktivita. Až Tobínek trochu povyroste, máme další zásobu dřevěných kostiček na výstavbu hradů a měst. Prozatím nám ale stačí tyto pěnové.
Poslední hračka, o které se zmíním je opice, co snědla donut z Nila storu. Je to oblíbená návštěvnická hračka. Zkrátka, když je Tobík na návštěvě u babičky, na svoje hračky tak trochu hází bobek a je fascinován hračkami, které nezná. Hlavně donutovou opicí.
To je z těch našich nejoblíbenějších hraček asi vše. Samozřejmě máme i látkový fotbalový míč (se kterým si hraje hlavně tatínek), a potom ještě jeden malý gumový míček. nějaké plyšáky a hrkadla, ale to Tobínka bavilo vždycky jen chvilku.
Budu ráda, když mi dáte do komentáře další typy na hračky, bez kterých jste se neobešli, nebo které měly vaše děti moc rády okolo prvního roku. Kdo si hraje nezlobí :-)
PaPi
