Ještě v těhotenství (ale už pokročilém), jsme si dali s partnerem sraz s přáteli. Byl to mladý manželský pár s tehdy asi sedmiměsíční holčičkou. Měli jsme sraz v kavárně v parku. Byl krásný letní den. A oni měli hodinu zpoždění.
Tehdy jsme spolu s Patrikem krčili rameny, jak je možné, že když si ráno řekneme, že se sejdeme v tolik a tolik, může mít někdo hodinové (byť telefonicky oznámené) zpoždění. Teď, co se vyklubal ten můj malý rarášek, to chápu. Ono, když máte malé dítě, a chcete chodit včas a zároveň zajistit komfort sobě i mrňousovi, vyžaduje to velmi pokročilý time-management. A i tak nemáte vyhráno. Protože může zasáhnout boží prozřetelnost, stejně jako neobvykle dlouhý spánek nebo nenadálý náklad v plínce.
Miminko každé dvě hodiny papá, každé dvě hodiny spinká (délka spinkání je různá) a pak dělá všechno možné mezi tím. A když víte, že musíte někde být, a to ustrojená, učesaná a celkově vypadající jako člověk, s miminkem, které musí být dostatečně napapané, ustrojené, přebalené, vyspinkané a v přiměřeně dobré náladě, je to tak trochu organizační umění. Takže jestli máte naplánovanou schůzku třeba dopoledne, s přípravou na ni je třeba začít od brzkého ráno. Nebo já to tak alespoň mám:
Ráno.
Vstanu velice brzy. Většinou po páté hodině.
Tobík se vzbudí na papání, ale ještě se nechá uložit a spí třeba do sedmi. Já udělám partnerovi svačinu, zaliji si čaj a pofackuju kuchyň, pokud tam zbyl nějaký nepořádek z předchozího večera.
Jdu do sprchy, kde udělám vše potřebné, včetně mytí vlasů. Jakmile se odpáří zrcadlo, čistím si zuby, obličej, natírám na něj krém. Než se krém vstřebá rychle foukám vlasy, aby budily alespoň zdání hustého porostu. Následuje make-up.
Kontroluji čas, je 5:40
.Za pár minut vstane Patrik do práce. Pokusím se z koupelny vybrat co nejvíce vlasů, které padly za dočasný dojem objemu a jdu si připravit snídani a strávit s Patrikem tiché ráno ve dvou.
Je 6:30
Patrik odchází do práce. Mám pár neurčitých minut na projití Instagramu, možná na zapnutí počítače a psaní blogu. V tom si ale všimnu, že mám nehty jak sběrač bavlny a jdu si místo toho dělat manikůru. Když mám nehty z nejhoršího upravený a chci si dělat lak, vyklube se vedle to moje miminko a dožaduje se mlíčka.
Přenáším ho do obýváku a pouštím Čt24.
Je 7:10.
Poté, co si Tobínek dostatečně nacpe břich, následuje povinné odříhnutí, při kterém mi nahodí župan a pak kralování na nočníku během ranních zpráv. To moje mrně, je poučené o aktuálním světovém i českém dění lépe, než leckterý dospělý. Ať už je výsledek v nočníku jakýkoliv, dávám Tobínka pod hrazdičku. Stelu postele, větrám v ložnici, chystám oblečení, jak pro něj, tak i pro sebe.
7:50.
Tobínek je vypulírovaný a připravený minimálně na inspekci od sociálky, ne-li audienci od královny. Já běhám po bytě stále v poblinkaném županu, protože všechno moje oblečení, je buď špinavé na praní, nebo nevyžehlené po vyprání. Když už to vypadá, že si najdu dva kousky ladící se k sobě a bez fleků. Tobínek spustí a vyžaduje si moji pozornost.
8:10. Skáču s Tobínkem na balonu, zpívám Kočku na okně a v mysli si dělám seznam na nákup a co budu asi dělat k večeři.
8:20. Dávám Tobínka opět na nočník. Dávám čistou plenku. Dávám mu ještě trochu napít.
8:40. Asi budu mít zpoždění. Rychle se soukám do oblečení, rvu Tobínkovi přes hlavu mikinku a dávám druhé ponožky. Tobínek kňourá a dožaduje se šlofíčka. Dávám ho tedy do šátku. Rychle se koukám, jestli mi někde nečouhá podolek. sbírám si tašku s plenami, která mi slouží místo kabelky. Nandám oběma čepičky a za velkého kňourání si obouvám boty, zapínám přes nás kabát a vyrážím na sraz.
8:59. Jsem na místě setkání skoro přesně. To bych se mohla odměnit cappucinem bez kofeinu z McD. Vcházím do restaurace a přestože jsem první na řadě, mám pocit, že pro tu kávu jeli snad do Brazilie, jak dlouho to trvá. Tobínek v šátku usnul.
9:08 Vycházím z restaurace a kamarádka na mě čeká. Omlouvá se za zpoždění. Já vlastně taky a vyrážíme na procházku.
A to je tak nějak o tom plánování času. Takhle to vlastně vypadá úplně v pohodě. A ono asi je, protože mám radost, že to všechno takhle stihnu. Ale nevzpomínám si, že bych se kdy před nějakou schůzkou (jako bezdětná) s kamarádkou chystala 4 hodiny předem. A to mám jen jedno dítě.
Tak pěkný předvánoční týden.
