Ještě jeden o nočníkování

Vzhledem k tomu, že jsem měla na nočníkovací téma od přátel docela dost otázek a ohlasů (Jak je možné, že miminko, které nesedí, chodí na nočník?). Rozhodla jsem se na to podívat trochu podrobněji a popsat to sem.

(Navazuji tím na dřívější post: Tobík, nočník a látkování. Odkaz ZDE)

Oficiálním názvem pro nočníkování v České republice je bezplenková komunikační metoda. Jejím průkopníkem je Ingrid Bauerová, která napsala na toto téma i knížku, ve které je popsán postup, jak takové miminko odplenkovat (Bez plenky - laskavá moudrost přirozené hygieny nemluvňat). Autorka poukazuje na to, že plenky jsou vlastně velmi drahým a ekologicky náročným výdobytkem moderní civilizace. Plenky jsme nepoužívali v historii (myslím tím dávnou historii) a dokonce některé národy (o kterých mi „civilizovaní“ přemýšlíme jako o „zaostalých“) tuto metodu praktikují úspěšně doteď. Také nelze pominout fakt, že málokterý živočich (člověka nevyjímaje) si rád nadělává do vlastního pelíšku.

Takže o co v kostce jde. Jak jsem psala, málokterý živočich si rád nadělává do vlastního hnízda a pak v tom několik hodin leží. Miminka nevyjímaje. A tak jako dospělý pozná, že chce na záchod a když hned nemůže vydává určité signály (kroucení, křížení nohou, nervozita, přešlapávání), tak to dělají i miminka. Můžou začít poplakávat, hýkat nebo prostě dělat zvláštní zvuky, kroutit se. Až maminka tento okamžik odhalí, vytáhne misku, kyblíček, čínský nočníček, dá nad umyvadlo nebo nad záchod, řekne heslo a čeká až miminko tuto potřebu vykoná.

Je mi to jasný, je v to spoustu ALE. Pár jsem jich vypsala.

ALE jak poznám, že vydává ten správný signál?

Z odpovědi: Maminka to pozná, nejsem nadšená, ale je to tak. Celá bezplenkovka se často přirovnává je kojení. Miminko vyšle potřebu a maminka ji zachytí a uspokojí. Já na Tobínkovi rozhodně poznám, že potřebuje kakat. Tlačí totiž jako dospělí. Normálně zadrží dech, zatlačí až zrudne v obličeji a opakuje to tolikrát, dokud není po všem. S odchytáváním bobků jsem vlastně začínala. Neteř Nelinka zase roztomile hýká a kope nožičkami (jo, je to takové jiné kopání než normální kopání, mezi námi teta pozná houbeles).

Také vím, v kolik ty bobky asi tak chodí. Tady připouštím, že je to dost individuální, proto se tomu taky koneckonců říká KOMUNIKAČNÍ metoda - je to o komunikaci mezi miminkem a maminkou. Já třeba vím, že většinou přijde bobek v noci mezi druhou a čtvrtou (Tobínek se kroutí tak, že dělá z kolíbky centrifugu a mě to vzbudí), potom ráno, tak nějak co vstaneme a pak později odpoledne. Výjimky existují. Jen píšu, jak to většinou bývá. Když si nevšimnu signálu (třeba si hraje sám pod hrazdičkou a já něco dělám), většinou vyšle poslíčka v podobě prdu. A to nepřeslechnu.

S čůráním to u nás tak snadné nebylo. Dávala jsem na nočník vyčůrat tak nějak nahodile. Třeba před koupáním nebo než jsme šli ven. Nebo jak mě to napadlo. Bylo to hlavně z toho důvodu, že jsem kromě jednorázových plen používala klasické látkové. A to není taková rychlovka to všechno odstrojit a dát na nočník. I když jsem měla pár takových pokusů. A hlavně, doteď na Tobínkovi nepoznám, že chce čůrat. Má prostě úplnou poker face. Místo toho, abych se lynčovala za to, že jsem špatná matka, začala jsem s ním takzvaně časovat.

Co jdete udělat, když se ráno vzbudíte? Já si teda nazuji bačkory, vezmu župan a jdu na záchod. Je to vlastně první věc, na kterou po probuzení myslím. A miminka to mají dost podobně. Já s Tobínkem máme takovou malou specifiku. Zase. Tobínek se většinou budí hlady. Takže nejprve musí dostat napapat. Kdybych ho nejprve dala na nočník, řval by mi hlady a nevypadlo by z něj lautr nic (zkoušela jsem to). Zato sousedi by byli potěšeni. Ale my už to máme takhle nacvičený, takže ví, že po papání se jde na nočník a s vykonáním potřeby počká. Jako opravdu.

Takže Tobínek se vzbudí, napapá a jde na nočník. Já si všimnu, v kolik asi tak to je, a pak zkouším každou hodinu. A ono to klapne. Tobínek totiž ví, že za určitou dobu půjde zase na nočník. a pak zase a pak znovu. Takže si na ten okamžik počká a vyčůrá se. Pak jde zase spinkat a po probuzení to jedeme na novo.

ALE jak je to s tím heslem?

Všechno je to jasně popsané v knížce a doporučuji alespoň si ji půjčit a pročíst. Tady to popíšu tak nějak ve zkratce.

Když poprvé uvidíte miminko čůrat, třeba při přebalován (To je hodně obvyklé. Jakmile se povolí plína, jde to všechno ven,) už během vykonávání té jeho potřeby vydáváte nějaký zvuk, který bude právě tím heslem. My máme Čurururururuuuuu. Ale může to být cokoliv jiného. Je to prostě signál. Úplně stejný jako když učíte miminko potápět. Taky máte vlastně nacvičený signál a když ho řeknete, už zavírá oči a zadržuje dech.

V těch začátcích se to prostě musí tak nějak zkoušet.

Takže zpět. Když teda miminko vykonává potřebu, vy vykonáváte zvuk, který si s tím spojí. A pak postupem času (musí se to párkrát zopakovat), se dopracujete k tomu, že pokud není potřeba vyloženě akutní, na ten zvuk si počká. Třeba já s Tobínkem. Vidím, že se mu chce na velkou. Musím sundat kaťátka, pak ponožky (ano, ponožky, nemáme jich neomezené množství), plínu (nebo při látkování svrchní kalhotky, snapy sponku a látkovku), pak si ho chytnu (u toho přemýšlím, z jaké strany, aby neupřednostňoval pouze jednu stranu), zaměřím ho na nočník a pak teprve řeknu heslo. A on počká. Kolikrát třeba si ještě pro ten nočník musím někam dojít, ale on to vydrží. Nicméně nedoporučuji to zbytečně natahovat. To by se nelíbilo ani Vám, že. Na druhou stranu buďte i trochu trpělivý. Vy se taky nepo* na rozkaz. Někdy s ním sedím třeba i 20 minut. Sedíme na pohovce, koukáme při tom na televizi a on trůní.

ALE jak to dělat venku?

Ne, nejsme zavřeni celé dny u nočníku, také chodíme ven na procházky. Když jdeme v šátku, ze 100% se mi do něj nevykaká. Respektive, nikdy se mi do šátku nevykakal (je to přeci jeho pelíšek). A když před šátkem jdeme na nočník, což většinou ano, tak ani nevyčůrá. To už stoprocentní není. Tam funguje jednorázová plínka.

V kočárku to neřeším, Do kočárku se mi už vykakal. Tak jsem ho prostě normálně přebalila. Nejsem taková ta maminka, co je s miminkem na kafi nebo na obědě v restauraci a lítá s ním na WC nebo vytahuje z kočárku nočník před zraky obecenstva dotyčného zařízení. Ale rozhodně ani nejsem proti. Jen to není můj styl. Když vyrážíme někam na návštěvu, tak to také neřeším. Kdybych poznala bobek, tak bych s ním nenápadně odešla na toaletu. Ale už se mi stalo, že se vykakal zrovna, když všichni dospěláci seděli u slavnostního oběda. Tak stane se, no. A na víkendovém pobytu v Orlických horách jsme nočník měli a používali. V té době ale primárně na kakání. O nějakém časování na čůrání jsem zatím ani nepřemýšlela.

Ale jak to dělat v noci?

Tak tady se u mě teda láme chleba. V noci totiž vstáváme každé dvě hodiny. A i když bych asi mohla s Tobínkem po každém papání chodit na nočník, jsem líná a nedělám to. Tobínka nakrmím v posteli, pak ho zase uložím a snažím se zbývající čas do dalšího krmení zaplnit spánkem. V noci mezi druhou a čtvrtou se budí na kákání. To s ním samozřejmě jdu. Vstaneme, jdeme do obýváku a tam probíhá papání a nočníkování. Rovnou při tom vyměním plínku a jde se zase na kutě. Asi bych mohla mít nočník u postele, ale Neriskuji to. Riziko zásahu malé potřeby i mimo nočník je poměrně veliké (nechci si nechat načůrat do postele ani pod ni). Navíc jsem prostě unavená. Takže noci nechávám tak nějak otevřené. Pokud se budou budící - krmící intervaly prodlužovat, bude třeba i to nočníkování.

ALE proč to jako děláš?

Chci miminku vyhovět. A taky se do něj snažím vcítit. Taky by se Vám nelíbilo, kdybyste si nemohli dojít na záchod nebo nočník a museli mít plínku. A ležet v tom třeba 12 hodin.

Taky je pravdou pravdoucí, že se nám razantně snížila spotřeba plínek. Pokud máme velmi dobrý den, má jednu plínku klidně i celý den. Suchou samozřejmě. Průměrně jsme asi u dvou třech až přebalování denně. Ta spotřeba je tak malá, že upouštím od látkových plen. Možná si dokoupím savá jádra a budu je využívat na noc.

ALE jak to bude dál?

Já nevím. Osobně si od toho slibuji snadnější přechod na normální nočník (takový ten, jak ho všichni známe). Ale nevím. Dočetla jsem se, že ve chvíli, kdy miminka začnou lézt, je kolem nich tolik nových vjemů, že prostě nemají čas dávat signály a chodit na nočník, protože by jim mohlo něco uniknout. Nebo si zapomenou říct. Ve Facebookové skupině jsem četla příspěvky několika maminek, že jim miminko začalo nočník bojkotovat. Takže opravdu nevím, jak to bude. Pokud Vás to bude dále zajímat, můžu o tom napsat další článek.

Co závěrem dodat?

Asi že je to opravdu na každé mamince. Některé to je jedno, protože má doma dalších X dětí a nedělala by nic jiného než s nimi chodila na nočník. Jiná si raději připlatí za ekodyzajnové pleny a uleví tak svému enviromentálnímu svědomí. Jiné maminky třeba zarytě nočníkují vždy a všude. Já osobně začala asi ve třetím měsíci.

Ještě je důležité poznamenat, že pokud chcete s touto metodou začít, nejlepší je co nejdříve (já doporučuji po šestinedělí, ale klidně se může dřív, pokud to dáte). Protože miminka si pak zvyknou na to nadělat si pod sebe a přestanou ty signály vysílat. Ideálně nejpozději do šestého měsíce. Později to jde samozřejmě taky, ale už je to těžší.

Jak už jsem psala v minulosti ve svých článcích, každá maminka má svůj styl a miminko vlastně taky a já výše popsala ten náš. Tady je důležitý si vybrat, co komu vyhovuje a s čím je v pohodě (a není špatné nic). Nočníkováním se totiž dostanete za hranice společensky NORMÁLNÍCH maminek na území BIO maminek a řeknu-li to kulantně, někdy tam není moc bezpečno.

Ještě bych chtěla říct, že nočníkování, stejně asi jako třeba šátkování je o přístupu. Pokud to budu zkoušet a zároveň si říkat, že to je blbost, tak z toho nic nevzejde. Pokud to budu zkoušet, něco trochu pro to udělám (v tomto případě to znamená vzdání se určitého pohodlí), tak to určitě

klapne.

A ještě poslední poznámka: Vše má svůj vývoj. Jak jsem psala, začali jsme nějak, teď to máme jinak a zítra se to taky klidně může změnit. Mějte tedy otevřenou mysl a vnímejte potřeby Vaše i Vašeho miminka.

Níže přikládám fotky kralujícího Tobínka, jen pro představu, jak to vypadá. Takže doufám, že tím nikoho nepohorším.

#LifeStyle