V minulém postu jsem pěla ódu na šátky a nosítka, dnes se zaměřím na pomyslnou vizitku každé maminky - kočárky.
Jak už jsem psala minule, bydlíme v posledním poschodí domu bez výtahu, takže jsem s kočárkem tak nějak nepočítala. A tím, jak jsem s ním nepočítala, tak jsem nevybírala, nelustrovala internet, nečetla recenze a celkově na kočárek vůbec nemyslela. Oni na ten kočárek mysleli ostatní. Mamka, tchýně, kamarádky i kolegyně. Otázka : „Už máš vybraný kočárek?“ mě provázela docela dlouhou dobu. A ten nechápavý výraz při odpovědi, že nejspíš žádný ani mít nebudu, snad ještě delší.
Nakonec mě to nahlodalo. A já začala uvažovat.
Představa, jak brázdím s kočárkem prosluněným parkem v nějakých pěkných šatech (hodící se ke kočárku), se spícím andílkem uvnitř byla velice lákavá. Navíc Tobík bude růst a přibírat a já už asi moc neporostu. A nepřiberu, doufám. Mohlo by to nošení být nad moje síly. Také se lépe pije kávička a jí dortík, když je Tobínek v kočárku a ne uvázaný na mně. Minimálně bych mu alespoň nenadrobila do vlásků. A tak jsem tedy připustila, že mít nějaký kočárek by asi k zahození nebylo. Měla bych ho ve sklepě a nahoru Tobíka dotlačila v šátku nebo nosítku, jak jsem původně plánovala.
Protože jsem chtěla kočárek jen jako oddych od nošení, koukala jsem se po levnějších, superskladných variantách. Také jsem navštívila internetové bazárky se zachovalými kočárky již použitými. Když už jsem ale se pro kočárek rozhodla, chtěla jsem, aby se mi trochu líbil, abych z něj měla taky trochu radost. S díky jsem odmítla 15 let starý růžový kočár po partnerově sestře (může být u babičky záložní) a vyrazila po obchodech.
Jak už jsem psala cílila jsem na kvalitní, ale levný, superskladný a alespoň trochu pěkný kočárek. Nejvíc se do těchto parametrů hodila dvojkombinace od G-mini. Obhlížela jsem ho na internetu i v reálu a když už jsem s mamkou vyrazila k jeho definitivnímu nákupu, prodavačka mi ho vymluvila.
Kočárek byl sice módní a superskladný, ale byl také malinký. Ona je to teď asi nějaká móda mít malý kočár. Čtyřměsíční Tobík se zimním fusakem by se mi tam rozhodně nevešel a do půl roku bych musela shánět kočárek nový a větší. Nakonec jsem si koupila přesně to, co jsem nechtěla. Velký, mohutný kočár. Alespoň ta barva byla podle mých představ. Šedá - neutrální. A podšívka s ptáčkama. Když jsem ho kupovala, vůbec se mi nelíbil. Pořád jsem se přesvědčovala, že je neuvěřitelně praktický. Má spoustu příslušenstv,í včetně kokosové matrace, a Tobíkovi bude dlouho sloužit. A třeba i někomu dalšímu.
Kočárek se mi nejen začal líbit, dokonce jsem do něj i zamilovala.
Jezdí se sním opravdu snadno, je dostatečně velký a Tobík v něm má pohodlí i za chladnějších dnů, protože je pěkně poctivě vystlaný. Sice nemá moc velký nákupní košík, ale já bych toho stejně moc navíc do schodů neunesla. A na těch pár drobností to stačí. Věc, kterou velice využívám je držák na nápoje. Bezkofeinové cappuccino se do něj vejde výtečně. Dále je nutné podotknout, že kočárek je české výroby a zakoupen v Pardubicích. Což je dobře, protože když by se pokazil, můžu ho vyreklamovat přímo tady ve městě a všechny součástky budou velice rychle k dispozici. Ale nevypadá to, že by se kazil. Další pozitivum je jeho univerzálnost. Tím myslím, že ho může obsluhovat každý, ne jako šátek. Je pak fajn vyslat partnera s Tobínkem v kočárku ven a sama si třeba trochu uklidit nebo odfrknout.
Tobínkovi se v kočárku líbí. Buď spinká, nebo kouká. To mu pak stáhnu korbičku (samozřejmě za příznivého počasí) a on sleduje oblohu, padající lístečky, stromy a ptáčky, zkrátka cokoliv, co se mu zlíbí.
S kočákem jsme už po městě a parcích ušli spoustu kilometrů. A já připouštím, že to je fajn.
Tolik asi ke kočárku. No a nakonec se asi rozepíšu o tom, kdy a za jakých okolností převažují klady jednoho prostředku nad druhým.
