Rodičovský svět se rozdělil na dva znepřátelené tábory. Jedni jsou zapřísáhlí kočárkáři a druzí šátkovací nadšenci. A rivalita mezi nimi je někdy až na ostří nože.
A přitom je to tak jednoduché - nechat to na dítěti.
U mě touha po tom, být hustá v šátku byla jasně daná našimi bytovými dispozicemi. Bydlíme totiž v nádherném cihlovém baráčku v centru Pardubic. Ve čtvrtém patře. Bez výtahu. Při představě, jak do té výšky vytahuji sebe, tašku s nákupem a řvoucí, vzpouzející se batole, mi skanula studená krůpěj potu po páteři. Bylo mi tedy jasné, že se bez nějakého nosiče dětí jen tak neobejdu.
V první myšlenkové rozvaze jsem šátek ihned zavrhla. Představa, jak si elegantně ovíjím nějaký šátkový skvost hodící se mi k outfitu, s usměvavým spokojeným kojencem, mi přišla mírně utopistická. Tak jsem rozhodila pátrací sítě po vhodném nosítku.
Je pravda, že nosítek je na trhu spousta. A velká spousta z nich je naprosto nevhodná, i když Vám šikovné prodavačky tvrdí opak. Vzhledem k tomu, že jde o poměrně velkou investici, doporučím Vám hned dvě věci.
První je, spřátelte se s někým, kdo nosí. Může to být sousedka nebo se můžete připojit k jedné z mnoha skupin na Facebooku. Je tam totiž nespočet maminek, které nosily, nosí a nosit budou a jsou ochotné poradit. Také v těchto skupinkách probíhá velice čilá burza všeho, co se o nošení jen otřelo. Pokud se moc kamarádit nechcete, přesto se do skupiny přidejte. Na jejich stránkách jsou totiž seznamy vhodných i nevhodných nosítek (visítek) a snadno si tam najdete, že to, co na první pohled vypadá suprově a je za skvělou cenu, je vlastně šunt, od kterého je lepší dát ruce pryč.
Druhá rada je, pořádně si to vyzkoušejte. I když se totiž prokousáte množstvím braků, ještě nemáte vyhráno. Každé nosítko je totiž jinak pohodlné, jak pro Vás, tak pro Vašeho nošence. Také je velice důležité zohlednit nosící období, protože nosítka se selektují podle váhy a výšky nákladu, stejně jako podle stability držení hlavičky. K tomu vyzkoušení je nejlepší požádat nosícího přítele o zapůjčení. Pokud nikoho takového nemáte, opět odkazuji na facebookové skupinky, Pořádají srazy s cílem seznámit se, půjčit si, poradit a seštelovat nosítka i šátky. Nebo buďte odvážní a přímo někoho v rámci skupinky o zapůjčení požádejte. Pokud jste duše stydlivá, ještě se dají tyto nosítka za úplatek zapůjčit, většinou v obchodech, kde se i prodávají.
V Pardubicích jsem využila služeb mateřského centra Sluníčko, kde mi za symbolických 150 Kč na víkend (vratná záloha 2500 Kč), nosítko zapůjčili a ještě ho na mě správně naštelovali. Navíc mají skvělou službu. Pokud se rozhodnete, že je nosítko vyhovující a objednáte si ho u nich, to zapůjčené Vám zdarma nechají do doby, než to nové dorazí na prodejnu, takže můžete vesele nosit. Ale to jsem trochu odbočila.
Určitě všechny zajímá, jaké jsem si vybrala nosítko já. Nebudu Vás dlouho napínat - žádné.
Těch parametrů na nosítka bylo tolik, až mě z toho přecházel zrak. Chtěla jsem nosítko, které je vhodné už pro novorozence, je rostoucí (třeba do tří let nošence) a zároveň jsem za něj nechtěla zaplatit jmění. Opět velký pozor, některá nosítka deklarují nošení novorozenců pomocí novorozenecké vložky, ale také nejsou pro tak malé děti vhodná, i když později jsou super. Nemohla jsem se v tom všem prostě vyznat, a tak jsem se vrátila k variantě se šátkem, která mi začala připadat reálnější, a nákup nosítka odložila na neurčito.
Takže jsem před sebou měla další úkol a to, sehnat šátek.
Ale jaký? Šátků je moc. A jeden krásnější než druhý. Jsou bavlněné, ale i s příměsí merina, konopí, bambusu, hedvábí ... Já věděla, že chci pevný šátek a když nebude růžový, ale nějaký neutrální, tak to bude výhra. A pak se nějak naučit to vázání. Nejlépe pod dohledem někoho, kdo už to umí.
Udělala jsem to úplně laicky, ale měla jsem štěstí a dopadlo to dobře.
Šátek jsem koupila na facebooku už použitý, což bylo dobře (prý), protože byl zanošený. S velice milou prodávající jsem se domluvila na záloze, šátek mi poslala, já okoukla velikost (každá značka má trochu jiné číslování), poslala jí zbytek peněz a tímto byl šátek vyřešený. Ani jsem nic jiného zkoušet nechtěla, protože až Tobík doroste a bude mít pevnou hlavičku, půjde do nosítka. A Vázat jsem se učila podle videa z Youtubu. Místo miminka jsem měla polštářek a štelovala a štelovala... Stejně jsem byla nervózní z toho, aby mi tím Tobík nepropadl.
Později jsem si nechala úvaz zkontrolovat od někoho, kdo to opravdu umí. Nicméně každému, kdo chce šátkovat, doporučuji jít na kurz ještě před tím, než začne mít velké bříško (u těhotných) a nebo na sraz nosící skupinky, nechat se to naučit a zkontrolovat.
Poprvé jsem si uvázala Tobíka asi v jeho 4. týdnu. Byl z toho nejprve trochu vyjukaný, ale pravou sirénu spustil, když jsem začala šátek dotahovat. Nepropadl mi.
Na šátek jsme si zvykli oba dva. Já se přiblížila té počáteční utopistické představě o elegantním ovíjení, jen ten šátek se mi asi nikdy nehodí k outfitu. A Tobík si na dotahování taky zvykl, takže se už žádné scény neodehrávají a pokud ano, tak velmi krátké. Dnes už je to taková rutina, že si ho uvážu během chvilky, třeba když potřebuji dojít dolů do pekárny pro rohlíky nebo vedle do masny pro šunku. Je to pro mě pohodlné a on je rád, že se tulí. Celkově si nákupy bez šátku neumím představit. Teda kromě těch, kde se nakupuje oblečení, tam bych si absenci šátku doslova přála.
Okolí se na šátek tváří různě. Někteří mě oslovují s tím, že by se taky takhle chtěli nosit, nebo že musí být miminku krásně. Jiní se na mě dívají jako na vraha a prohazují poznámky o roznošení dítěte nebo vyjadřují pochyby o mém mentálním zdraví, stejně jako o zdraví páteře mého nošence. V jednom MHD se dokonce strhla na toto téma debata skupinky důchodkyň. Bylo to tak půl na půl, ale jestli došlo na souboj s berlemi netuším, protože jsem raději vystoupila.
Na druhou stranu, existuje jakási spřátelená koalice nosících. Nebo alespoň tady v Pardubicích. Když potkám maminku s šátkem/nosítkem a jednou dokonce i tatínka, hezky se na sebe usmějeme a pozdravíme.
Takže tolik o šátku.
Nějak jsem toho měla na srdci více, než jsem původně chtěla, takže ke kočárku se doberu v příštím článku. Prozatím přeji pěkný nedělní večer.
