Ne, nejde o kuriózní příběh, ani vtip. I když se to tak může zdát. Zde napíšu o tom, jak jsem se propracovala od jednorázových plenek, až po bezplenkovou metodu.
Věděli jste že běžná jednorázová plenka se rozkládá asi 450 let?
Když jsem byla miminko, jednorázovky prostě nebyly. Měla jsem široký zábal (asi jako každý) a moje mamka nejspíš nedělala nic jiného než vyvařovala, žehlila a přebalovala. Proto chápu, že velké množství současných maminek, které sice nepamatují, ale zažily na vlastní kůži tenhle blbákov, nechce o látkových plenkách ani slyšet.
Celá tahle plenková a prací anabáze ale měla jasný výstup. Nezůstal po mě dluh přírodě ve formě dvou tun nerozložitelného odpadu a měla jsem kyčličky hezky od sebe (možná až moc vzhledem k šíři mé pánve).
Asi by se dalo (samozřejmě oprávněně) namítat, že tato verze přebalování není vlastně moc eko. Pračky sežerou spoustu pracího prášku a spoustu elektriky a pitné vody vlastně taky. A navíc s tím je spousta práce.
Ale teď se to dělá všechno trochu jinak a i látkování postoupilo od mých miminkovských let do vyššího levelu.
Když jsem byla ještě těhotná, přemýšlela jsem o tom, jak to vlastně budu dělat já.
Myslím, že jsem docela líná a když mi něco zabere hodně práce a nemá to velký smysl, tak to velice brzy vzdám. Proto jsem se rozhodla, že látkovat vyzkouším a uvidím, jak mi to bude vyhovovat. A Tobíkovi taky. Do porodnice jsem si samozřejmě přinesla jednorázovky. Tam jsem látkové plínky používala spíše jako utěrky.
Ohledně látkování jsem si něco načetla, něco nakoupila přes e-shop a něco dostala. Celkově moje výbava je asi taková:
- 20 velkých čtvercových plen (xkko + něco, co se po mně podědilo)
- 10 vícevrstevných plen (xkko)
- 2 snappi sponky
- 2 balíčky separátních plen (popolini)
- 3 svrchní kalhotky (popolini, anavy, petitlu)
Samozřejmě, že existuje spoustu dalších vychytávek, savá jádla, látkové plenky all-in-one a já nevím, co všechno. Nicméně můj záměr byl takový, že nevím, jak se na to budeme tvářit (já a Tobík), a tak jsem nechtěla příliš investovat.
Nebudu se tady rozepisovat o vlastnostech jednotlivých položek, všechny informace jsou TADY nebo na stránkách výrobců i s instruktážními videi. Rovněž na YouTube jsou toho mraky.
Jen je důležité si uvědomit, že každá maminka má svůj styl. I v přebalování a látkování.
A jaký mám ten styl já?
Denně nahradím minimálně 3 jednorázové plenky látkovými. To je všechno. Jestli je to velká plenka poskládaná na tzv kalhotkový sklad nebo mnohovrstevná je jedno (ale snažím se to střídat, protože mnohovrstevné schnou déle).
Látkovou plenku nedávám když:
1. Je nemám vyprané, vyžehlené nebo naskládané
2. Jdeme ven (k doktorovi, na procházku, na návštěvu, ...)
3. Si beru Tobíka do šátku.
Co dělám s plenkami, když jsou počůrané?
Pod dřezem mám kyblíček, v kyblíčku síťku na prádlo do pračky, vodu a sůl na skvrny. Plínky tam dávám a když je vhodný čas, tak pytlík zavážu, dám do pračky a vyperu. V praxi to znamená, že nám prostě za týden přibyla jedna pračka prádla navíc. Peru na 60°C, bohatě to stačí.
Co dělám s plenkama, když jsou pokakané?
Skoro žádné pokakané plínky nemám (jinak flek předeperu žlučovým mýdlem a umístím do výše uvedeného kyblíčku). Tobík se mi vykaká buď do jednorázovky, nebo do nočníčku. Ano, můj dvouměsíční syn má nočníček.
To se stalo tak...
Přes veškeré klady jednorázových plen existuje pro mě veliký zápor (a nemám teď namysli tu eko stránku věci). Když má Tobík koliku, nejlépe a nejrychleji se mu uleví, když ho držím v klubíčku. V této poloze se jednorázovka krásně sesune ze zádíček dolů a když dojde ke kýženému uvolnění, je prostě pokakaný až za ušima. Takže kromě nové plínky dávám i nové bodýčko, kalhotky a někdy i ponožky (vážně).
Látkové plínky kojeneckou stoličku udrží mnohem lépe, ale kdo se s tím má pořád předepírat? A tak máme nočníček. Tobíka nad ním podržím a on se vyprdí a vykaká do něj. Prostě a jednoduše.
Tenhle geniální nápad nepochází z mé hlavy. Celá technika se v ČR jmenuje bezplenková komunikační metoda a přivedla mě na ní ségra, která ji velmi úspěšně aplikuje se svojí šikovnou Nelinkou.
Celá metoda je vlastně postavená na tom, že miminko si nechce nadělat do kalhot a velice jasně dává najevo, že by se rádo vyprázdnilo. A na mamince je, aby to zpozorovala a dala mrňouse nad nádobu, umyvadlo, záchod nebo nočník. Jak jsem psala, jsem lína, a tak mě nebaví stahovat kaťátka, svrchní kalhotky a plenku každých 10 minut (tak často asi miminka čůrají), a pak zase všechno oblíkat a nasazovat. To bych asi nedělala nic jiného. Proto dávám Tobíka na nočníček vždy, kdy bych ho stejně přebalila. A pak když chce kakat. A to na něm poznám.
K čemu to je dobré? Nemusím měnit každý den 2 a více bodýček, Tobík se krásně vyprdí a nesedí ve vlastních hovínkách.
No a jak jsem úspěšná?
Poměrně dost. Kdybych to neviděla na vlastní oči, nevěřila bych, že Tobík se během pád DNÍ naučil vyčůrat i vykakat do nočníčku. Nepovede se to vždy na 100%. Ten jeho pindík musí být velmi dobře zajištěný, jinak se netrefí do nádobky, ale na mě. Nebo všude kolem. Taky se mi stalo, že jsem ho dala nad nočníček a ono nic, tak jsem ho zpátky zabalila a jakmile jsem nasadila poslední ponožtičku, se mi pokadil do plínky a já musela všechno slíkat znova. Lumpík jeden. Alespoň je u toho sranda.
Závěrem mám asi na srdci to, že jednorázové plínky jsou super, ale jde to i jinak. Šetrněji k miminku, přírodě i peněžence.
