První měsíc s miminkem

A je to tu. Někde mezi luštěním, co jaký pláč znamená, kopou nevyžehleného prádla a rozháněním prdíků se to stalo.

Tobínek už je tu s námi celý měsíc.

Dost často vzpomínám na to, jaké to bylo před 1, 2, 3, .. týdny, jak jsme s partnerem seděli na balkoně, užívali si nedělní podvečerní pohodu, šli spát a v noci vyjeli do porodnice. Jaké to bylo na porodním sále a jak jsem ho konečně poprvé uviděla. Toho malého mrňouska...

Ale on už to není mrňousek. Už je to veliký chlapák a já jsem asi nebyla připravená na to, že tak RYCHLE poroste. Každý den udělá nějaký pokrok, něco nového nebo něco navíc. Každý den je jedinečný.

Ale abych si tady nehrála na růžový svět se zářící duhou a jednorožci... Taky mi párkrát ruply nervy.

Třeba když Tobík řval jako tur a já si 4x ohřívala oběd a chtěla si ho sníst oběma rukama, ne jednou a druhou s ním drndat. Nebo když jsem byla vypravená jít ven, zavázala ho do šátku a on se mi pozvracel rovnou do výstřihu. Nebo když se rozeřval v kočárku ve chvíli, kdy jsem si opravdu nutně potřebovala na sebe koupit nějaký kousek oblečení, protože po porodu nemám ještě nějak co na sebe...

Pravdou ale je, že to všechno nebylo bez důvodu. Že ho bolelo bříško tak, že mi kakáním naplnil tři plenky, že ten šátek byl opravdu moc stažený a já spěchala a neodpočinula jsem si s ním po svačině tak dlouho, jak bych měla... Nebo že v tom HM bylo teplo a divný lidi, kteří mě předbíhali ve frontě a mně samotné tam taky nebylo dobře.

A tak se to všechno učím. A on vlastně taky.

Začínáme mít zažitý denní rytmus, což je vlastně strašně fajn. Navíc on už pomalu začíná vědět o světě a je stále více vzhůru. A to je chvíle, kdy se mu snažím věnovat. Jak už jsem psala, tak oprašuji dětská říkadla a písničky, cvičíme zdvihání hlavičky. Nebo s ním prostě chodím po bytě a ukazuji mu věci a říkám mu k čemu jsou.

Už vím, kdy brečí, protože má hlad, nebo kdy ho bolí bříško. Taky když je unavený a je toho kolem něj tolik, že nemůže usnout. Je mi jasné, že když potřebuji někde něco vyřídit, ať v obchodě, nebo v práci, či úřadě, nemá cenu tam jezdit s kočárkem. Nemám jíst dýně, švestky nebo hrášek. A hlavně jsem si přestala vyčítat, že se mu v jeho bdělosti nevěnuji na 110%. Protože maminka si taky musí vyčistit zuby, najíst se a převlíknout z pyžama.

#LifeStyle