... A je neuvěřitelně krásné, hodné a trpělivé. Vždy, když mi něco trvá trochu déle, než je žádoucí (třeba protažení ruky rukávem), tak si jen povzdychne. Přestože se ozve, jen když od nás něco potřebuje (pomazlit, nakrmit nebo umýt pokaděný zadek), noční vstávání, poskakování na míči a dedukování, co který pláč znamená je vyčerpávající.
Jsme unavení, ale šťastní.
Nevím, co je úžasnější. Jestli kojení, kdy jsme spolu vlastně zase propojení, pozorování jeho obličejíku nebo uspávání, kdy si lehneme spolu do pelíšku, On na mou hruď a oba spokojeně oddychujeme.
Taky jsme vytáhla z repertoáru pár písniček, které mu zpívám. Já mám koně, Na tom bošileckým mostku, Kočka na okně,... Ale třeba také Letní tlení, Snídaně z elektřiny nebo Mám jizvu na rtu. Je zvláštní, že si vůbec nepřipadám trapně, když ho houpu, zpívám mu a on pomalu usíná. A když ještě naposled zašmidrá očičkama a koukne na mě, řeknu mu: Jsem tvoje maminka.
Ale aby to nebylo všechno tak růžové.
Záněty prsu a celkově jakékoliv problémy s laktací mě zatím nepostihly. Ze začátku jsem měla jeden prs trochu bolestivý, ale podle zkušenosti jiné maminky jsem si udělala na noc Priznicův obklad a ráno bylo hej. Bradavky naštěstí netrpí. Používám na ně Purelan, což je 100% lanolin. Nemusí se omývat a celkově za ty 3 hodinky jsem zase připravená na další sváču.
Celkově jsem se zotavila po porodu asi 10. den, kdy se to zlomilo. Do té doby to nebylo ono. Teď mi připomínají těhotenství pouze nadbytečná kila, stále patrná linea nigra (čára na břiše) a samozřejmě náš malý brouček. Se zotavením mi pomohla mimo jiné péče partnera, Arnica montana, mast z dubové kůry a plastová lahev s vodou vytažená z mrazáku a pravidelně přikládaná na bolestivá místa. A časté sprchování proudem vody bylo také fajn.
Hodně se mi houpou hormony. Jsem šťastná, ale až plačtivě. Pořád se rozplývám nad tím, jaký na mě udělá mrňous kukuč a hlavně jak se rychle mění a roste.
Každý den je tak jedinečný.
Také jsem narazila na problém s dětskou kolikou, nebo-li prdíky. Ale díky podpoře a pomoci ségry, která má doma stejného drobka, jen o 7 týdnu staršího, jsme tomu rychle přišli na kloub. Prdíky jsou, ale nejsou důvodem k hysterii ani jednoho z nás.
A protože jsem maminka velice spořivá a minimalistická a nesnáším zbytečné nákupy, které později nemají využití. Přidávám seznam věcí, bez kterých se zatím neobejdu a jejichž investice mě opravdu těší. 1. Kolébka, hnízdo a spoustu polštářů Kolébka je vlastně rodinné dědictví, takže investicí byla jen kvalitní matrace, což byl docela oříšek, protože rozměry matrací jsou jaké jsou a kolébku vyrobil strýček doma v dílně, když jsem se narodila. Ale poradila jsem si.
Nejlepší na kolébce je, že se houpe. Ano, pro větší děti už to není tak úplně bezpečné, ale teď, když je Tobík malý a už to vypadá, že se probudí, stačí jen kolébku párkrát pošťouchnout a mám klidně 20 minut spánku navíc.
Hnízdo je parádní v tom, že když už se ta kolíbka kolíbe, má Tobík kolem sebe ochranný mantinel. Není prostě ve velké studené posteli, ale v hnízdečku, které ušila moje maminka a navrhla a potiskla Jitka Čechová (http://www.cobududneskasit.cz).
No a polštářů není nikdy dost. Na podepření zad, na kojení, obklopení mrňouska, aby se nedostal někam, kde by se mohl skutálet nebo uhodit. Navíc jsou to pěkné doplňky.
2. Gymnastický míč.
Skákala jsem na něm už v těhotenství, pro uvolnění zad. Teď na něm skáču s Tobíkem v náručí pro uvolnění prdíků a hlavně - houpe se to :-)
3. Látkové pleny.
Používám je skoro všude, Na utírání pusinky, na dno hnízda nebo kočárku, aby schytaly tu nejhorší špínu, na přebalovací podložku, na zastínění, když do kočárku svítí sluníčko. Brzy přejdu na látkové pleny i v rámci přebalování. Jsem zvědavá, jak mi to půjde. Každopádně budu muset dokoupit, protože jich opravdu spotřebujeme spoustu.
4. Fenyklový čaj a sáček s třešňovými peckami
Dostala jsem spoustu kojících čajů a velice za ně děkuji. Ale Fenyklový čaj je zázrak. Hlavně v boji s prdíky. Piji ho hlavně já, ale když bylo nejhůř, dostal pár lžiček i Tobík. A sáček s peckami se dá dát do mikrovlnky a přikládat na bříško. Krásně se tím všechno uvolní.
5. Šátek
Ještě se šetřím a se šátkem jsem ven ještě nevyšla, ale když je Tobík čilý a já se potřebuju třeba namalovat a někam vyrazit, nebo pověsit prádlo (plíny), uvážu si ho doma. Jemu se tam líbí, je chován a se mnou a já si můžu alespoň dojíst snídani nebo vypít kávu (bez kofeinu samozřejmě).
6. Podpora
Obrovská podpora partnera, který neváhá vstávat uprostřed noci se mnou a vyhánět z bříška duchy. Dále ségry, obou babiček a spousty přátel a známých, kteří mi udělají radost jen tím, že napíší nebo popřejí hodně štěstí a zdraví novorozeňátku.
