Dají se o mně říct různé věci. Jedna z nich je, že jsem neustále zmrzlá. Dlaně a chodidla mám ledová i v letních vedrech. Sprchu používám hlavně jako svoji výhřevnu. V sauně jsem jako doma. Kávu a polévky konzumuji žhavé. Nikdy neusnu, když nejsem přikrytá a nikdy nespím nahá (zmrzla by mi ramena). V létě se nejraději vyhřívám na rozžhaveném písku jako hádě s knížkou nebo ruční prací. Skoro nikdy se nespálím.
Teď je ale VŠECHNO jinak. Jsem těhotná.
Jakmile teplota vzduchu překročí 23°C, nateču jako puchýř, jakákoliv fyzická aktivita je pro mě maximálně namáhavá a pod nosem se mi vytvoří sexy knír z krupiček potu. Po příchodu z práce piji vodu s ledem. Sedím při tom na okraji vany a kynklám nalitýma nohama ve studené vodě. Pak ležím na posteli s roztaženými údy jak vyvržený vorvaň a čekám na západ slunce a s ním na kýžené ochlazení.
Nejvíce trpí nohy, zejména chodidla. Krásné ortopedické sandálky, které mi ráno padnou jako ulité, se během dne mění ve dva mučící nástroje, které mi jsou schopny po pár minutách chůže rozedřít kůži do krve. Během CityFestu, když jsem tancovala, jsem přestala mít cit v rukou. Když jsem se koukla, co se děje, zjistila jsem že mi během pár minut natekly do takových rozměrů, že jsem vypadala, jak poštípaná od vosy. A do toho ten neustálý pot. Oplachuji se i několikrát denně ve studené (!) vodě, abych ho ze sebe smyla, ale je to všechno marné. Navíc, jak mi nabývají nohy, začínám chodit jako kačena. Kynklám se ze strany na stranu a vypadám přinejmenším srandovně.
Těším se, až přestanu chodit do práce a začnu více odpočívat a schovávat se ve stínu a chládku našeho příbytku. Miminko jsme plánovali a přáli jsme si, aby se narodilo v létě, Takže jsem s tím tak nějak počítala. Ale už se opravdu těším, až přijde na svět a já si přestanu připadat jak upocený sentinel.
