top of page

Hunger Games

S přibývajícími týdny (a kily) začínají přibývat takové ty pěkné starosti s oblečením, s výbavičkou a zkrátka celkově s tím, co se bude dít. Vůbec mě ale nenapadlo, že bude přibývat i moje NENAŽRANOST.

Konečně jsem se dala do kupy, co se týče jídelníčku. Naučila jsem se mít pod kontrolou svoje nájezdy na ledničku (případně na krámek Vietnamců dole v přízemí). Odměnou mi byla lepší kvalita života, odtekla mi z nohou přebytečná voda a za poslední měsíc jsem přibrala POUHÝCH 300g.

Jenže teď je to jiné. Teď nejde o chuťe, ale o surový, živočišný HLAD.

Měla jsem svůj režim:

Ráno budíček v 4:50 (případně v 5:20) a snídaně. Nijak skrovná, podotýkám.

Následuje dojezd do práce, hrnek čaje a šálek kávy.

Okolo deváté svačina - většinou nějaké ovoce.

V 11:30 oběd (to, co zbylo z předchozího dne od večeře) a pak přesun domů.

Tam počkám na partnera (příjezd okolo 16. hodiny) a dáme si na balkoně kávičku a něco k tomu - třeba ovoce, ale někdy taky nic.

A do 19 večeře.

ALE TEĎ?!

Ráno nemůžu dospat, jaký mám hlad a žízeň, ale do těch 5ti vydržim. Pak snídaně (nijak skrovná) a následuje příjezd do práce.

Mám hlad.

8:15 mám hlad. Vzdávám to a jdu na svačinu.

V 9:15 mám hlad.

V 10:15 mám hlad.

V 10:40 jdu na oběd.

V 15:00 jdu domů a dívám se kamkoliv jinam jen ne na zmrzlinový stánek, který míjím cestou. Ani nevím, jakou mají příchuť. No dobře. Mají vanilku s meruňkou. Pak zrychlím krok, když míjím bezlepkovou palačinkárnu a RAW cukrárnu. Jdu na nákup. V obchodě to odbudu co nejrychleji, opět se vyhýbám kritickým uličkám s regály s potěšením. Doma položím tašku a ani nemůžu počkat 15 minut na partnera a už do sebe něco hrnu. Pár lžic arašídového másla, banán, jogurt s medem a ořechy, bombičku,...

16:00 svačina s partnerem.

Večeři začínám vařit už v kolem 17:00. Během vaření všechno bedlivě ochutnávám. Samozřejmě, abych věděla, jak co chutná, že. Pak večeře a pak rychle spát, protože by se do mě mohlo ještě něco vejít.

V noci se mi zdá o jídle.

Ráno se koloběh opakuje.

Připadám si jak v té pohádce o Otesánkovi a připouštím, že brzy dojde i na mámu, tátu, partnera, žebřiňák s voly,...

Je zajímavé, že během těhotenství nastává spoustu změn (pochopitelně) a že vždycky, když se nějaké z těch změn přizpůsobím a zavedu si ji, tak se objeví někde nějaká jiná :-)

bottom of page