Nevím, jestli jde o jarní únavu, těhotenskou únavu nebo prostě jenom únavu, ale víčka se klíží, hlava padá a v době, kdy jsem normálně čilá, si stelu na laminátové desce pracovního stolu. Je až neuvěřitelné, že z člověka, který se normálně v noci budí minimálně 20x a má oběcně problémy se spánkem, se stane zombie, které je 10 hodin denně v kanafasu málo.
Vstupuji do 29 týdne a můj malý vetřelec o sobě dává svým pošťuchováním vědět. Má velikost brokolice. Jsem zvědavá, jestli zdědí maminčinu nechuť k tomuto košťálu.
