Nemám o státním zdravotnictví valné mínění. Nemám ho ani o soukromém. Připouštím, že moje skepse může souviset s faktem, že jsem sama zdravotnický pracovník. Ale abych nebyla přehnaně kritická, vím, že práce je mnoho, pacientů ještě více a čeho se nedostává, tak zaměstnanců a peněz. Přesto si myslím, že by se k sobě měli lidé chovat slušně.
Dnes ráno jsem začala krvácet. Nasucho jsme polkla, vložila si do kalhotek kousek toaletního papíru, posbírala svých pět švestek a šla přímou cestou do nemocnice. Už se mi to stalo před 14ti dny. Takže jsem byla poučena, měla zprávu od své gynekoložky a hlavně se snažila nepanikařit.
V nemocnici jsem čekala 20 minut na vytvoření karty. V pořádku. Sestřička se mi několikrát omluvila za čekání. Chápu. Pak se mě zeptala, jestli jsem těhotná. Nechápu. Vzhledem k tomu, že mi můj sedmi měsíční milan viditelně vyčníval skrz přiléhavé letní šaty. Nevadí. Zaregistrovala mě a poslala do čekárny. V čekárně nás bylo asi 15. Všichni kromě mě byly ženy v důchodovém věku. Také jsem byla jediná těhotná. A jediný akutní případ. Nebudu to dramatizovat, nechali mě čekat půl druhé hodiny.
Když jsem se konečně probojovala do ordinace, ujala se mě doktorka, která mohla být stejně stará jako já, ale chovala se arogantněji než náš představitel státu. Nejprve na mě spustila, co tam dělám, proč nejsem u své doktorky (bylo mi jasně řečeno, že se mám neprodleně obrátit na nemocnici) a že na mě nemá čas. Po té mě podrobila křížovému výslechu a obracela oči sloup, když jsem se přiznala, že jsem odmítla amniocytózu nebo OGTT. Vyšetřila mě gynekologickým zrcadlem, udělala vaginální ultrazvuk. Nařkla mě, že lžu a neberu předepsané léky, i když jsem ji řekla, že ano.
Na mého malého vetřelce se nepodívala ani ultrazvukem, ani poslechem a to jsem ji upozornila, že je od dnešního rána poněkud línější, co se aktivity pohybů týče.
Celá anabáze byla uzavřena tím, že sestře řekla ,,Nic tam nemá'' jak kdybych byla za rohem a ne u ní, doslova pod rukama. A to mrně jako co? To tam taky nemám? ,,To je normální, že občas krvácíte.'' Mně na krvácení na konci druhého trimestru nepřijde normální nic. Dostala jsem zprávu, že původ krvácení nebylo možno objasnit a že se na ně mám při dalších obtížích obrátit. S přáním pěkného dne... Etc.
Ano, byla jsem ráda, že to nic nebylo a brouk se začal velice aktivně dožadovat něčeho k jídlu, takže taky oddych, ale to ponížení a velkou dávku opovržení si mohli nechat od cesty. Koneckonců, nešla jsem tam s rýmou.
