Před časem jsem psala, že jsme se s Patrikem pustili do budování pokojíčku. Udělali elektřinu, omítky, podlahu. Ještě s břichem a v neuvěřitelném letním vedru jsem lítala po štaflích a dělala první vrstvu barvy (úplně jsem se u toho vyšťavila a další vrstvy přenechala jiným). Den před porodem přišli elektrikáři zapojovat v pokojíčku zásuvky. To byl asi pro Tobínka signál, že je vše připraveno a může jít do světa, protože tu noc jsme vyrazili k porodu.
Přestože byl pokojíček stavebně hotový, rozhodně nebyl připravený pro naše malé miminko. Plán byl takový, že po narození bude stejně s námi v ložnici, v kolíbce, kterou mamce vyrobil můj laskavý strýček, když čekala mě. Proto, ač jsem se tomu zpočátku bránila, se v pokojíčku zase začaly hromadit věci, které jsme neměli kam dát, měli je někam odnést nebo prostě vyhodit. I Japonka se této místnosti prozatím vyhnula.
A tak to šlo dál, až se Tobínkovi překlenul půl rok.
S Patrikem jsme se domluvili, že během února uděláme Tobínkovi pokojíček. A i když bude spinkat v noci u nás, chtěla jsem, aby začal mít svoje místečko na hraní a spinkání přes den. Moje představa byla čistá, minimalistická, severská, ale zároveň útulná místnůstka. Mám ráda základní a neutrální barvy a spíše přírodní motivy. Tobínka nechci programovat ani na vláčky, auta nebo nějaký konkrétní sport.
Tak jsme se na to jeden víkend vrhli.
A abych dokázala, že to myslím vážně a nechci to dále odkládat, rozbalila jsem zapůjčenou postýlku, jako že ji složím. To je samo o sobě docela vtipná historka, protože já nikdy žádnou postýlku nestavěla a v baličku chyběl návod. Byl to tak trochu IQ test, ale docela jsem se s tím popasovala a pomocí strýčka Googlu a kusých návodů převážně v polštině jsem tomu přišla na kloub. A taky jsem rozhodně přišla na kloub tomu, že mi chybí asi 5 šroubů. Prostě se někde během přepravy asi ztratily. Docela jsem se opotila, protože jak už jsem výše zmínila, postýlka byla zapůjčená. A to více jak před půl rokem. Zavolat majitelce vzhledem k časovému odstupu, mi přišlo blbý (i když teď se o tom nejspíš dočte) a opět nastartovala Google. Naštěstí nejsem první člověk na zemi, který poztrácel šrouby k postýlce (dají se dokonce koupit i celé postýlkové šroubkové sady). S oddychem, že je to vlastně úplně normální věc, jsem druhý den zašla ke kutilovi a zbývající šrouby koupila - postýlka tedy stála. Sice za sušákem plným schnoucího prádla, ale stála.
Měla jsem v hlavě takovou představu, že by za postýlkou mohla být namalovaná obloha. Blankytně modrá, občas nějaký mráček. K tomu, jak to celé realizovat, mě inspirovala Anie Songe (odkaz ZDE) a nebe jsem pojala jako ombré zeď. Takže jsem se vypravila do hobby marketu pro blankytnou modř, štětce a malířskou pásku. Udělala si v hlavě rozvahu a spočítala počet ředění (ta chemičárna mi přeci jen k něčemu je) a pustila se do projektu.
Docela jsem se s tím patlala a i přes pásku ťápla občas někde jinde. taky jsem kolem toho udělala i dost borčusu. Navíc, to jak jsem to dělala všechno plánovaně a pravidelně, projektu spíše uškodilo. Zabralo mi to celé dopoledne, přesto výsledek není úplně podle mých představ. Ale jak Anie píše, i když to nevypadá, tak jak jste původně zamýšleli, vypadá to vlastně docela dobře. A Tobínek má v pokojíčku ode mě kousek nebe ☺.
Celkově pokojíček není ještě úplně hotov, ale až se tak stane, podělím se tady o to.
A budu ráda za Vaše návrhy, nápady a inspirace.
Přeji pěkný víkend.
